Archiv rubriky: Baculína

V knize o českém malíři Josefu Váchalovi, vydané u příležitosti jeho retroaktivní výstavy v roce 1994, mě zaujaly zápisky z jeho deníků, pojednávající o hladovění, jimiž tělesné a zdravotní neduhy likvidoval.

Kdysi jsme navštívili nově otevřenou prodejnu TESCO, kterou jsem zamýšlela projít důkladně a prohlédnout regál po regálu, abych věděla, jakému náporu tržní ekonomiky jsem schopna odolat.

Jak jsem sama na sobě vyzkoušela, mírné pití piva optimální tělesné váze neškodí, pokud se nepřehání a nabuzené chuťové potřeby nejsou uspokojovány těsně před spaním vydatnou manou.

Pokud se mi podaří vystrnadit myšlenky na jídlo a nahradit je něčím pozitivnějším, jsem vždycky na dobré cestě ke snížení tělesné hmotnosti.

Vlastní zkušenosti se zdravou výživou trousím jako zajíc bobky. Je mnoho škarohlídů, kteří nevěří, leč nezlobím se na ně, protože zkušenosti jsou nepřenositelné a každý si musí pomoci sám.

Zamezení příjmu potravy po 15.hodině je velmi náročné a včera by mi bylo velice krušno.

Když jsem slyšela, že čínská medicína radí po 15. hodině nejíst vůbec,

Nevím proč, ale pod pojmem rituál si představuji divoký obřadný tanec skupiny lidojedů z hlubokých deštných lesů před vystrašenými zajatci uvázanými na kůlech do doby, než definitivně zakončí jejich život.

Se zaujetím a nadějí jsem uvažovala o možnosti zmenšení tělesné hmotnosti pomocí moderních chirurgických technik,

Ani zásada českých lékařů dát si vydatnou snídani se v mém případě nesetkává s žádoucím úspěchem, protože pak mám hlad a hlavně chutě celý den.

V dietách jsem vyzkoušela metody a postupy domácí i zahraniční, ale musím konstatovat, že nejlepší dieta je nejíst (vhodně dosaďte slangové synonymum).

Metoda známé české průkopnice skutečně funguje.

V životě každé ženy hraje důležitou roli muž, manžel, přítel, zkrátka partner, a jeho přístup k jídlu a ke kuchyni,

Abych čtenářky přesvědčila, že jsem vždycky nebyla jen skvělou a úspěšnou bojovnicí za štíhlou linii,

Měla jsem štěstí, že v těhotenství jsem nijak patologicky nepřibrala

Ještě dříve, než ručička na osobní váze vylezla na onen mezní vrchol nepřehlédnutelné hmotnosti a obsah šatníku se stal nepoužitelným, byla tato pomůcka zasunuta hluboko pod skříní, abych neměla výčitky svědomí.

Další kardinální problém v mé cestě k normální váze množství jídla, které dokážu spořádat v souladu se zásadou “přeci to nevyhodím”. Po každých letních prázdninách se těšila na obědy do školní jídelny, kde jsem dostala jednu normovanou porci a hotovo.

Uvedené motto jsem přijala za své, když jsem si osvětlila jinou, neméně významnou tezi. Co nevidím, nepotřebuji.

Na lidech a sama na sobě jsem vypozorovala, že hubený člověk je buď:

Jak jsem se na začátku již přiznala, tělesnými proporcemi jsem spíše připomínala modelky s rubensovskými tvary, které se sice mužům líbily, ale k vysněnému ideálu hubenosti, až vychrtlosti měly daleko.

Nemá cenu komentovat následující “dietní” postupy, které měly dozajista jen jediný cíl: zdeptat uchazečku o štíhlou linii nedostatečnými informacemi.

Lákala na váhový úbytek 7-8 kil, ale pouze za předpokladu dodržení doby a složení jídla. K odvážnému jedinci byla trošku milosrdnější než předešlá, neboť kus žvance nabízela pravidelně, každou třetí hodinu.

Abych uvedla dietní postupy a návody z let sedmdesát až osmdesátých na pravou míru, uvádím přehled metod, s nimiž jsem se pouštěla do nesmyslných experimentů, které slibovaly úžasné váhové úbytky, leč za obrovského psychického strádání z nedostatku jídla.

Má vysokoškolská studia se nesla spíše v lenivém nicnedělání (prospěchové stipko jsem však brala pravidelně) a hojném papkání.

Všichni, kdož čtete pokračování Baculíny, vytrvejte. Po šílených dietách bude na řadě pohyb a cvičení.

Nejhorší období jsem zažívala v čase dospívání, kdy jsem si doma vysloužila přezdívku Lučavka (rodiče měli na mysli onu kyselinu, která i zlatý kov rozpustí).

Aby mi rodiče “zvedli” morálku a můj vztah k jídlu vyladili do žádoucího stavu, dostávalo se mi pravidelně strašidelných informací o případném pobytu v ozdravovně v horách a tmavých lesích, daleko od rodičů a od domova, pokud na váze nepřiberu.

Pocházím z rodin, v nichž se žádní hubeňouři ze strany tatínka nebo maminky nikdy nevyskytovali. Spíše naopak.

Se svými váhovými přírůstky jsem se nikdy trvale nesmířila a odpovědi na otázky, proč já jsem tlustá a jiná ne, jsem hledala dokonce ve slunečním zvěrokruhu.

Zanedlouho uplyne půl století, co brouzdám tímto světem s většími či menšími úspěchy zbavit se nabytého tělesného tuku a blaha,