„A kterou myslíte, paní Müllerová? Tu U kalicha?“
„Ne tu www.bloguje.cz, kde jste se scházeli k pokecům od roku 2003.“
„A víte, že se ani nedivím? Laar, a.s. uzavřel kohout charitě. Už to není to, co to bývalo.Štamgasti typu Ostravaka jsou dávno v háji. Mnoho se jich snažilo jeho židli vedle vchodu obsadit, ale nikomu se to už tak výrazným způsobem nepodařilo. A ta konkurence! Každé noviny mají své blogery, Facebook nám taky zaťal tipec, není se co divit, že majitelé vyvěsili – KONČÍME 30.6.2012.“
„Co s vámi jen bude, pane Švejku?
„No, co by. On to je vývoj, paní Müllerová. Ta První válka taky netrvala věčnost. Aby něco nového mohlo vzniknout, musí něco skončit. Někdo si najde podobnou hospodu, někdo knajpu, jiný nóóóbl podnik, někdo přejde do kavárny. Možná se najdou dokonce tací, kteří nebudou chodit nikde a budou doma smutek zahánět samomluvou a chlastat u toho lahváče. A kde já budu, to ještě nevím a vůbec nevím, jestli bych chtěl raději pouštět do světa své postřehy, věrně sloužit nadporučíkovi Lukášovi nebo se stát sběratelem pivních flašek.“
MSF, JANOVA
P.S. Prodat se dá všechno – podnik, část podniku nebo know-how na činnost serveru Bloguje. Aby byl kupec ochoten dát požadovaných 220 mil. Kč, musel by vědět, že se mu tento peníz vrátí a za jakou dobu. Kdyby Bloguje bylo takový finanční vývar, asi bychom nekončili, protože kupci by se předháněli. Jsem smířena s tím, že charita od Laaru končí, pokud nechtějí ukončit činnost vůbec. Z ekonomického hlediska vedení firmy chápu, pokud chtějí letět, musí odhodit zátěž, zbavit se nepotřebného balastu. J.