Archiv pro měsíc: Březen 2006

Na začátku května jsme žasli nad bujarým jarem na největším chorvatském ostrově Krk. Doslova jsme se opíjeli sladkou vůní světležlutých kvetoucích myrth, vysázených v dávných dobách do stromových alejí podél přímořských městských pěších zón.

Po návratu z jarní dovolené v Chorvatsku mě můj choť vyznamenal Řádem TNN. Při jeho slavnostním předání pronesl krátkou, ale zásadní řeč: “Pokud chce chlap, jako já, poznat kraje nepoznané nebo dokonce neprobádané, nechce být jist sám sebou, měl by … Celý příspěvek →

V ten podvečer jsem v posilovně nikterak intenzivně necvičila, ale spíše jen klábosila s přáteli a lekovala s nářadím pod vlivem událostí, které vrhly mého syna do života úspěšně složenou maturitní zkouškou na obchodní akademii.

Od té doby, co jsem první nové auto oťukala třikrát, jsem choti Milanovi žádné stresové stavy v podobě omlácených automobilů nepřipravila. Své řidičské zkušenosti jsem postupně zdokonalovala pod jeho bdělým okem. Měla jsem mnoho příležitostí k tomu, abych mu dělala … Celý příspěvek →

V dobách, kdy u nás ještě nebyl dobudován rozvinutý automobilový trh, který by rozmanitou škálou nabídky značek, tvarů, technických parametrů a barev uspokojoval dychtivé motoristy jsem na silnicích byla schopna rozpoznat akorát Favorita a některé luxusní zahraniční vozy, protože z … Celý příspěvek →

Nastal podzim doprovázený obvyklými plískanicemi a bylo nutné pamatovat i na to, že trabant vedle již zmíněných nedostatků trpí tuhým “revmatismem” a nedostatečnou elektrickou jiskrou, a tudíž musel být zaparkován alespoň na svažitém místě, aby se na volnoběžku nebo s … Celý příspěvek →

Pan profesor Okáč z novojičínského gymnázia, vášnivý motorista a majitel zbrusu nového automobilu značky Trabant, učil v roce 1977 v chemii výrobky z plastických hmot. Dostalo se nám poučení o výhodnosti a prospěšnosti materiálu, z něhož měl jeho bakelitový miláček … Celý příspěvek →

“Pane řediteli, rozhodně si vezměte na sebe svrchník, venku mrzne až praští. V tom saku vám bude nejspíš zima”, pravím starostlivě svému odcházejícímu šéfovi. Ten se otočí na podpatku a jen zlehka svým příjemně podbarveným témbrem prohodí:

Spolucestujícím jsem musela připadat jako hlučný blázen, který neustále překračuje jejich nohy a pendluje od jednoho okna ke druhému, abych do sebe nasála ty nejlepší krajinné záběry a atmosféru míst, kam se s určitostí nikdy nedostanu.

Čím jsem starší, tím více miluji vlaky všeho druhu, ať nákladní či osobní, které mě vracejí do dětství, dnů mého mládí, času her a malin nezralých.

Pokaždé, když mám chuť přesednout z uklizeného automobilu do vlaku ČD, vzpomenu si na historku z dubna 2002.

První havárie na sebe nenechala dlouho čekat. Při couvání jsem narazila do železné oje nákladního přívěsu patřící nějakým šamanům, kteří svým “nádobíčkem” okupovali po dobu pouti takřka celé vesnické náměstíčko.