Před několika dny jsem sikoupila novou rychlovarnou konvici. Ne že by stará dosloužila, ale děsně mi lezlo na nervy její nedržící víko, které při nalévání vody pravidelně padalo na ramínko vodovodu.
V obchodě jsem si vybrala ze dvanácti vzorů nerezových konvic největší, nejvíce “vymakanou” a taky nejdražší. Její technická dokonalost spočívala v tom, že měla regulátor teploty a voda se mohla v poloze “A” jen ohřát, v “B” pak přihřát více na instantní čaje a kávu a v “C” převařit.
S nadšením jsem ji doma vybalila z krabice, nalila vodu, uvařila kávičku a znechuceně jsem odfrkla, neboť jsem si uvědomila, že jsem peníze vyměnila úplně špatně, ale bála jsem se to přiznat.
Nová měla následující vady na kráse:
1. prázdná byla o 400 g! těžší než stará; vážila necelých 1200 g. S obsahem litru vody jsem ji musela brát do obou rukou.
2. Vylévací otvor byl tak úzký, že tekutina vytékala čúrkem.
3. Regulátor se ukázal jako nepotřebný, neboť teplotu vody jsem si schopna za roky praxe uhlídat.
4. Na podstavci se vrklala a její posed měl charakter chlapa po desíti pivech se zazděnými panáky.
Několik dnů jsem přemýšlela, co s tím. Vnitřní hlas mě pod tíhou argumentů o líné hubě ukecal, abych se prodejce přece jen zeptala, zdali by ji nevyměnil za jinou. Skutečně mi nevyhovující zboží vzal zpět. Vybrala jsem si jinou, menší a za zbytek jsem si vzala teplovzdušný ventilátor.
Pravdou je, že tentokrát mi prodavačka všechny konve převážila na stolní váze; vybrala tu nejlehčí, poradila, kterou nebrat a donesla sklenici vody, abych jsem vyzkoušela nalévání a vylévání vody z vybraného výrobku.
MSF, nová funguje bezvadně a na svém “piedestalu” sedí pevně jako dětská prdelka na nočníčku.