Kdysi jsme říkali, že důvod k oslavámse vždycky najde, a proto jsme byli stále dobře naloženi.
Dnes jsme doma oslavili zároveň TŘI (slovy: tři) svátky.
Včerejší Tomáš se vůbec nevyvedl, neboť oslavenec byl ze stavebního nasazení na pokraji fyzických a duševních sil, což jsem vyhodnotila, jako že mě nemá rád. Uraženě jsem odešla na večerní procházku do města, kde jsem ulicemi bloumala více než dvě hodiny. “Těsně” jsem se minula s Martinem; vycházka by se možná vlivem kratšího posezení u bílého vínka protáhla.
Neuskutečněná oslava Tomáše, se povedla dnes. Z toho vyplývá – co nestihneš dnes, odlož na zítřek.
Druhým bodem veselí byla Moje Drahá Žena (jako já), na kterou jsme si přiťukli archívním červeným z Neoklasu. Bylo výtečné a šlo až do ledvin.
Třetí, ale nejdůležitějším bodem dnešní slávy byla GLAJCHA. Kdybych se neúčastnila na počátku 90. let m.st. rekonstrukce chalupy na Novopacku, ani bych nevěděla, co to znamená. Zedníci si ji doslova “vyžebrali”. Tehdy byl naštěstí konzum ve vesnici a nemusela jsem jet pro rum daleko.
Ano, večer jsme oslavili naše nové stavební dílo, ale bez pana Majstra, jemuž jsme připili na pevné a dlouhé zdraví. Díky, Pepo!
MSF, čili tři mouchy jednou sedmičkou vína.