Mám několik oblíbených spisovatelů, ale Natašu Tanskou, považuji za jednu se svých kultovních spisovatelek, provázející mě v různých životních etapách.Skoro před třiceti lety jsme ve vysokoškolském kolektivu spolužaček probraly ze všech stran její dílko Vyznáte se v tlačenici? s podtitulem Úvod do štikologie, neboť tehdy byl výběr partnera prioritní záležitostí. Byla jiná doba a ta, která by se nebyla vdala, mnoho perspektiv by v životě neměla.
Kniha byla věnována zásadám jak toho správného chlapa ulovit a udržet, případně, co dělat, když se vztah vymkne z rukou. Jedna z nezapomenutelných rad, co podniknout, když Kapr (manžel po x- letech manželství) si najde Zajíce (mnohem mladší milenka) zněla – kufry za dveře bez podmínek. Dále bylo obsaženo mnoho rad a postřehů, ale nejcennější v ní považuji myšlenku – ať se situace v manželství vymkne kontrole, je nutné zachovávat pozitivní myšlení, chladnou hlavu a vlastní důstojnost!
Partnera jsem už našla, ledacos mám za sebou a v poslední době jsem opět sáhla po oblíbené autorce, ale po jiném titulu Proč jdeme mladým nervy?, abych v ní našla další inspiraci k tomu, jak zvládnout mezigenerační vztahy a utvrdit se v tom, že člověk musí na sobě pracovat do posledního dechu, mít záliby, udržovat jiskru života a hlavně nosit hlavu hrdě vztyčenou, protože tvrdím, že stáří není nemoc, ale stav duše. Záleží jen na nás samotných, co budeme vyzařovat.