Skorkoviny

Dvě křesné nádobky, staré lahvičky na léky z počátku minulého století, jsme našli při čištění koryta řeky Cidliny, protékající našim rozlehlým pozemkem a třetí jsem dokoupili v nějakém antiku.

V každé pohádce, kde děcko dostalo něco do vínku asistovaly zpravidla tři sudičky, jejichž kletba či přání významným způsobem ovlivnily budoucí život tohoto jedince. A proto ke křtu SKORKOVIN byli přizváni:
•paní Lidmila Košťálová, ředitelka Městské knihovny v Jičíně, ředitelka zaskakovala za mou milou přítelkyni, která měla křesníčkovi popřát alespoň kapičku štěstí, ale byla z toho tak vynervovaná, že mi připadlo velmi nevhodné, abych se přes utrpení jiných lidí ke svému štěstí dopracovala.

•Senátor a místopředseda Senátu ČR pan MVDr. Jiří Liška – se stal kmotrem proto, že v době, kdy jsem psala ve skorkách o městu Jičíně byl jeho starostou a dnes je senátorem obvodu, kterým protéká řeka Cidlina.

•Pan Radovan Sál, šéfredaktor Novin Jičínska byl vyzván slovy: „Co si, ogare, spískal, to si aj pokřtí.“ Byl to on, jehož jsem zahltila vzpomínkami ze svého života tak, že když tisknul 7. část knihy Zpověď ženy středního věku, v pracovní verzi nazvanou Co si nekoupím, nesním aneb Baculína nebudu, tak skoro zařval: „Piš storky.“ Které jsem zkomolila na skorky. Velké objevy vznikly pokaždé jaksi nedopatřením. Na to mě přivedl a pseudonymu JANOVA, protože Jar(o)mila Novotná se mu zdálo příliš starosvětské!!

K umocnění slavnostního rázu křtu SKORKOVIN jsem požádala pana PhDr. Josefa Novotného, filozofa a výtečného ochotníka Jičínského Závěsného divadla, zdali by se role ceremoniáře nezhostil. Mou nabídku přijal a roli zvládl na jedničku podle zásady, není malých rolí

Křest knihy byl komponován tak, abych mu dala vážnost a zároveň ho okořenila nápady a humorem, jimiž by byli přítomni překvapeni a pobaveni.
Termín křtu 18. října 2005 byl vybrán zcela důsledně, neboť:
•se jednalo o nejkratší možný termín, kdy nakladatel byl schopen knihu vydat,
•uvedené datum se nachází ve znamení Vah, což je znamení, ve kterém jsem se narodila a tudíž jsem uznala, že bychom mohly být silná dvojka – autorka a její kniha,
•a v úterý manžel Tom nechodí do posilovny a tudíž neměl výčitky svědomí, že zanedbal pravidelné cvičení.

Knížku SKORKOVINY charakterizují 4 N:
1. nový autor – to jsem já JANOVA, což je novinový pseudonym, neboť Novotných těch je!
2. nový žánr – skorka, špatně odposlechnutá storka,
3. nová slova – žďorbařík, hovniverk a samikadze,
4. nový živočišný druh – psi dvounozí, canis extremitatis duo.

Naprosto geniálním formátem 117 mm na 155 se hodí ženám do kabelky a mužům do kapsy a podle většiny čtenářů se kniha dá číst kdekoli a kdykoli, například v první řadě pod lavicí na odborném školení, v čekárně u zubaře, ve večerní lázni, ve sněmovně apod. Ale najdou se čtenáři, kteří si musí udělat pohodu; připravit oblíbený nápoj, zapálit cigaretu nebo dýmku a přemýšlet o tom, co vlastně chtěla autorka vyjádřit.

Kniha Skorkoviny byla vydána ze dvou samizdatů, Patnáct řádků (ne)stačí a Skorkoviny. Jedná se však o opravené, upravené a doplněné vydání o nové skorky, které nebyly publikovány. Samizdaty byly útlé sešitky, obsahující šestatřicet malých příběhů, které jsem za pomocí svého muže vyrobila doma a rozdávala jako novoroční P.F.

V roce 2004, podle čínského zvěrokruhu rok OPICE, jsem se domnívala, že by mohl být tím pravým obdobím pro vydání první knížky, ale množství práce a blbá nálada nedávaly předpoklady k vydání knihy. Jsem velmi ráda, že vznikla až v roce 2005, protože jsem našla různá znamení a čtyřicátý devátý rok mého života je vlastně začátek dalšího sedmiletého cyklu, nové životní éry.