Celkem uplynulo více než dvacet let mezi mými břišními operacemi.Moderní operační sály, „technologie“, léčebné postupy, léky a standard nemocničních zařízeních se změnily výzarně k lepšímu, ale některé systémové chyby v předkládané stravě zůstaly.
Krátkou dobu po operaci nebo porodu jsou předkládaná těžká nadýmací jídla, která průběh rekonvalescence neusnadňují, spíše naopak. Asi žádná dietní sestra nemá vlastní zkušenosti, aby se dostatečně mohla vcítit do pocitů nemocné se šlincem na břiše, která má začít normálně vylučovat zhruba třetí den po zákroku a v době, kdy je ráda, že alespoň chvíli netrpí plynatostí.
Mé první jídlo po operaci nebyl čistý hovězí, slepičí nebo drůbeží vývar, jak bych logicky předpokládala, ale zahuštěná polévka jíškou s žampióny a hráškem. Brr!!! Snědla jsem několik lžic tekutiny a zbytek vrátila.
Další dny byla kromě polévky bramborová kaše, těstoviny, rýže a dietně upravené haše a mleté maso. Nic jsem nenamítala a jedla, co mně dali, jen množství bylo nad mé síly, protože scvrklý žaludek není schopen přijímat větší objemy stravy.
Asi za týden jsem na tácu pod pokličkou objevila plátek uzeného masa s hrachovou kaší a cibulkou, které se vyhýbám jako ďábel kříže, neboť následky pozření mají na můj zažívací trakt neblahé následky. Zírala jsem nevěřícně do talíře a jediné co mě napadlo, že mě chtějí asi zabít, aby pojišťovna ušetřila.
Přestože se zdravotnictví potýká s nedostatkem peněz, mohu říci, že jsem denně dostála více jídla než jsem byla schopna sníst.
MSF
ANO,nemá cenu vracet se do minulosti,ale musím říct, že jsem ráda že jsem tu dobu měla možnost zažít, když se to zlomilo bylo mi 18. Alespoň si věcí dnes víc vážím a vím, že dneska maj všechno skoro zadarmo…. Ale to je jedno, opakovala bych se když řeknu jaký byly pro nás slavnostní chvíle když byly pomeranče. a brambůrky? jo, tak ty nám mamka koupila na karnevale, protože to k tomu prostě patřilo ….
Drž se, už Ti bude jenom líp 🙂
Reny,ranní nemocniční nápoj – kakao, bílá káva nebo černý čaj(!) jsem nakonec nahradila vlastním ovocným čajem s cukrem (doma nezavadím), protože jsem bývala celé dopoledne úplně hin – bez energie.
MSF
Reny,nemá cenu se vracet do minulosti, ale brambůrky jsem mívala jako děcko tak 2 x o prázdninách, máma nám okrajovala jablka kožuchy(!) u televize a sladkou minerálku jsme kupovali jen o Velikonocích a Vánocích. Z pohledu dnešní doby jsem byla jako lunt.
MSF
P.S. Díky za názor.
Tolik pravdy najednou…1) to je fakt, že jsem po dni a půl co mě mořili hlady po operaci a ráno mi dali jen hrnek čehosi čemu říkali kafe ale vůbec to tak nechutnalo, dali mističku polívky která byla zahuštěná vločkama, ten hrášek a mrkev tam ani nemohly plavat jak byla hustá, je pravda že byla výborná, ale pak mi neopomněli klást na srdce, abych jedla nenadýmavá jídla. Trochu pozdě bylo, měla jsem břicho jako balónek
2) s těmi přebytky kam se podíváš musím jenom souhlasit. K nám jezdí známí, mají kluka, tuším 12 let a ten jak sedne tak žere. a to se říct jinak nedá.brambůrky, křupky, prostě cokoli co dáš na stůl, když Ti přijde návštěva. už se ani neostýchá vzít si to k televizi a lehnout si s tím na pohovku. Děti fasujou doma kapesné aby si koupily svačinu(protože chleba s máslem od maminy jíst přece nebudou, to neni kchůl), a kupojou si coly a chipsy a nic pořádnýho. O mrkev nezakopnou a když pak stojí v kráme, tak neví co si vybrat neb je toho všude tak nezdravě moc, až mě z toho srdce někdy bolí
Pavle,a víš, že mě to taky napadlo? Ale přebytek potravin nemáme jen v nemocnici. Stačí chvíli pozorovat dění v supermarketech… A podle toho lidé vypadají, nízké ceny, snadná dostupnost kdykoli a je z toho nadváha jako na porážku.
MSF
a v africe umírají děti od hladu…