Pavlína – sběračka drahokamů

Panenku stejného jména jsem získala tzv. bártrem – výměnným obchodem.
Domů jsme přivezli nemluvné stvoření s amputovanou nohou, převáženou v kabelce a s řasami, které se musely v očních důlcích bedlivě hlídat; stačila jedna nepozornost a řasy panenky by skončily ve vysavači při následném úklidu.
Vyměnila jsem ji za knihu ze soucitu s Pavlínou G., malířkou ze Staré Paky, když jsem vzpomínala na nález Tonky z Prapratna.

Pavlínka byla bez nohy

a její šatičky držely silou vůle. Byla zbědovaná, ale stále si uchovávala svůj aristokratický původ; podle ceduličky byla vyrobena ručně v Rakousku.
Mít doma něco nedokonalého nelze.

Okamžitě jsem se pustila do záchrany, ale můj kutil se snažil až v okamžiku, kdy moje verze opravy dolní končetiny (vnějškem) se mu zdála málo estetická. Sám přetáhl tkaninu těla přes sádrový pahýl, zafixoval plátno drátkem, látku ohnul směrem nahoru a zalepil lepidlem na látky.

Mezitím Pavlínka prošla základní kosmetickou úpravou – odstranění tahů propisovačky mlékem a umytí obličeje mýdlem s jelenem.
Do rána uschly vyprané a opravené šatičky. Večer jsme jí vytvořili malý ohon s hnědou mašličkou. Do ruky dostala košíček,

ale na houby nedošla. Dostala se jen na Morcínov, kde pobrala drobné kaménky s drahokamy. A to je naše Pavlínka – sběračka drahokamů.

MSF, poselství živé Pavlíny G. bylo splněno; vyhráli jsme si krásně do sytosti.