Třídní

Zase jednomu školnímu roku odzvonily všechny zvony světa a já jsem se vrátila o více než tři desítky let zpátky do středoškolských škamen.Vyjmenovala bych všechny své třídní učitele, ale pouze s posledním jsem dlouhá léta v kontaktu. Tím je třídní novojičínského gymnázia – Mgr. L.Š. Když jsem usedla v roce 1972 poprvé do lavice, připadal mi v perfektně zastřižené bradce jako stařec nad hrobem, ačkoli byl čerstvý absolvent přírodovědné fakulty a my jsme byli jeho první ročník. Vůbec jsem nechápala, proč některé spolužačky umdlévají po jeho úsměvu či pohledu, plných lišáckých jisker, když já jsem se uprostřed abecedy pravidelně krčila za zády svých spolužáků, abych nemusela před katedru odpovídat na otázky z fyziky nebo z chemie. Ale bývalo s nim veselo, měl jedinečný smysl pro humor. Vedu v patrnosti jeho jedovaté poznámky, kterými nás častoval. Děvče v rozpuku vyzval k tabuli slovy: „Trochu svižně, ne jako sviňa z bukvic.“ Zatímco třída se řehnila, oslovená ho nenáviděla. Ale jsou známy i jiné perly – pololetní prázdniny se co do velikosti rovnají nule. Parabolka jako holka. Kahan hoří jak za nebožku. Šílená odmocnina z příšerného čísla. A když už si s někým nevěděl rady, obšťastnil ho slovy: „Bože, vy jste experimentální čuně.“ Nebo: „Vy jste škaredáč.”
Roky uběhly a letos náš třídní uzavřel poslední školní rok, ale v krátkých setkáních jsem pokaždé měla dojem, že se jeho věk kdesi uprostřed zastavil. Nemohla jsem uvěřit jednoduchému výpočtu, nikdy nebyl vůči mě žádný stařec, ale muž pouze o devět let starší! Panu třídnímu s láskou JANOVA