Panenka Sandra a její příběh IV

Sandru jsem vyšňořila k předání a zahalila v krabici tak, aby překvapení bylo co největší. Esemeskou jsme ohlásili úspěšné zakončení operace a ohlásili odevzdání uzdravené pacientky.
Natěšené majitelce jsme se představili jako špičkový tým odloučeného pracoviště věhlasného Panenkovského sanatoria z České republiky a předali zrenovovanou punčku – památku na jedinou vnučku s nezbytnými informacemi o zacházení a vhodném vystavení.

Na památku na svou zachránkyni dostala Sandra druhé jméno – Mila, zkráceninu Jarmila. Nakonec jsme s vděčností přijali pozváni k Andulčinému sobotnímu stolu na domácí chorvatskou specialitu a darem jsem přijala všechny zbylé pletací a háčkovací příze.

MSF

P.S. Otázku Slovince Ivana, jak se panenka řekne rusky, jsem řešila plné tři dny. Stud mi bránil, poslat přítelkyni sms, aby nahlédla do slovníku. Výlov správného slovíčka se mi nakonec podařil – kukulka a si Tom dodal výraz kukla. (Oba výrazy jsou podle česko-ruského slovníku správné. Mám v PC slovníky PEKI, ale toto málo frekventované slovo jsem v něm nenašla.)