Arno

Přišel mi gratulovat Olda a přinesl mi žlutý tulipán, napsal v písničce Jiří Suchý.
Nás navštívil Arno, a nepřinesl nic.

Asi vůně chutné Tomovy snídaně vylákala čtrnáctiletého barda Arna k tomu,

aby se od své paničky vzdálil a bez klepání navštívil naši improvizovanou domácnost. Byl slušný (neskákal po nás), tichý (neštěkal) a nevtíraný. Jen se smutně díval a čekal, zdali si nám něco od úst neodpadne.

Jeho majitelkou je paní Ursi (Uršula), milá Švýcarka, která změnila mou představu o tamních ženách, které mám zafixované jako čisťoulinké hospodyně, připravující delikatesní speciality z jedinečných a ještě čistějších surovin pro svou rodinu nebo přátele. Ursi je vdova, maminka tří dcer, několika vnuků a miluje svého přítele Berta, ale ještě více závody na motorce se sajdkárou. Řídí obytné auto a vůbec je taková sportovní třída.
Za fotky na CD jejího miláčka jsme měli možnost u skleničky jejich piva vydolovat z paměti všechny zbytky anglického a německého jazyka. Opět jsme se ujistili, pokud je snaha na obou stranách, člověk má ruce a nohy v pořádku, potom se lidé domluví o čemkoli.

Pan Bert vlastní Sindi (psáno foneticky),

psí slečnu stejné rasy, která nebyla tak zvědavá jako její kamarád, zato byla velmi nedůvěřivá a pravidelně zvečera poštěkávala po měnících se stínech. Domů se jí vůbec nechtělo. Místo nástupu do automobilu se rozhodla zůstat u rakouských sousedů. Kdyby ji neodnesli v náručí Bertovi, asi by s nimi zůstala.

MSF