V den, kdy jsem se rozhlížela z rozhledny na Táboře
byla mlha, která by se v určitých momentech dala krájet. Sice má svůj půvab, ale ten vůbec neocením, pakliže chci daleko vidět a ještě něco vyfotit:
Když jsem pořádně nedohlédla do krajiny, rozhlédla jsem se v hospodě pod rozhlednou, v níž semtam (podle hustoty napětí v domácnosti) zaháním svůj splín kávičkou a palačinkou s marmeládou. Mému naturelu nejvíce lahodil tento historický kávovar:
Na odchodnou jsem se otočila:
