Panenku se jménem Mona Lisajsem objevila ve stejném bazaru jako Bedřišku, ale o dva dny později. Na rozdíl od špinavé Béďi, která seděla několik měsíců ve výloze ve společnosti uštěpačných porcelánových družek, byla poměrně čistá a oděvem zachovalá Mona Lisa umístěna na prodejním regálu vysoko nad zemí. Prý aby nebudila pohoršení, neboť Quasimoda nemůže být lidem na očích.
Od prvního okamžiku jsem věděla, že nejde o ženský rod jednookého a hrbatého ošklivce z Chrámu Matky Boží, ale panenku s tajuplným úsměvem neznámé krásky da Vinciho La Giocondy.
Zatímco renesanční umělec tu svou namaloval podle neznámé ženy, naše Mona Lisa vznikla nejspíše položením na ústřední topení. Stačila chvilka teplého styku s radiátorem a byla na světě.
Na základě podrobného zkoumání, kdy jsme s Tomem postupovali jako lékaři před zákrokem, jsme se shodli, že bez plastické operace se naše malá neobejde.
Speciální zákrok jsem ponechala v jeho režii, neboť oddělit bez úhony hlavičku od těla bych nedokázala. Další krok k nápravě spočíval v navrácení lícní kosti tak, aby šrám byl co nejmenší, ale aby nedošlo k další deformaci hlavy. A tím doktůrek prozatím skončil, prý nemá čas. Obávám se, aby nám tak nezůstala.
MSF