Asi dvakrát do rokafunguju jako náčelník základního tábora mého syna, který se pravidelně vrací z pracovní „stáže“ v Anglii.
Chlapec je hodný a pokaždé mi nějaké tzv. všimné či výkupné doveze. Pokud jsem byla odměňována věcnými maličkostmi (sportovní kalhoty, kabela, trička apod.) byla jsem nadšená. Ale když potřetí za sebou dovezl čokoládový present, byla jsem ve střehu. Fererro Rocher jsem vždycky zbodla na posezení a z minulé „várky“ 2 kg čokolády, v níž jsem našla sojový lecitin nám zbylo jedno celé balení a ještě kousek.
Abych předešla zklamání a ohrozila jsou tělesnou hmotnost, nelenila jsem a vyslala jsem Vaškovi jasný signál. Žádnou čokoládu, žádné pamlsky! Jestli mi chceš udělat radost, dovez nějaký dobrý čaj, nejlépe zelený, černý anebo instantní kávu.
===
Synovy příjezdy jsou pokaždé zahaleny do roušky tajemství. Nikdy neví, kdy se dostaví a jestli přijde na noc. Místo toho, aby se po příjezdu přišel řádně „ubytovat“ lašuje ve městě a domů dojde, až už není zbytí. Tentokrát mě vzbudil v pátek v půl čtvrté ráno. Zrovna taková blbá hodina, špatně se usíná a když se usne, obyčejně se zaspí.
===
Myslela jsem, že mu vyčiním, ale chlapec mě dokonale odzbrojil. Z batohu nevytáhl ani kafe ani čaj, ale toaletní vodu od Diora.
MSF
Šikula kluk 🙂