Kruhákova zpověď VI – aneb

Nespím, lebedímTak nestůj jako solný sloup a pojď dále. Nespím, hraju na dědu Lebedu, konečně trochu chladna. Horko nemám rád. Jsem zavalen bílou peřinou a nevytáhnu paty a nos, abych ti dělal uvítací výbor! Kdybys nedorazila, asi bych to přežil, ale mrzelo by mě to. Ale opovaž se za mnou lézt pod duchnu, nebo mě odkrývat a lechtat na chodidle. Lidi by si mohli myslet, že tropíme nějaké nepřístojnosti. Mohli by nás pomlouvat, že jsme vytvořili novou mileneckou dvojici. Kdyby se to dozvěděl tvůj, asi by nevěřil, že jsi přijela jen na reportáž. Ptáš se, jak se mám? Jak by se asi mohl mít jičínský Kruhák s výhledem na Zebín, Valdice, golfové hřiště a na lidské hemžení v průmyslové zóně. Nikdo to o mě neříká ani nepíše, ale považuju se za moderní severní vstupní bránu do Jičína. Svou výzdobu zbožňuju a mám radost jak kluci rostou. Má v sobě krásnou symboliku – trochu velkého kamene, toť ikona Českého ráje, tři mladé buky – znak dlouhověkosti a moudrosti. Ano moudří, řekl bych dokonce velmi moudří byli radní v devadesátých letech, když začali skupovat pozemky a budovat v tak malém okrese, promyšlenou obchodně-průmyslovou zónu, složenou z menších a středních podniků. Velký gigant by sem nešel, chybí voda! Práce tady není jednoduchá, ale rád sloužím lidem. Nejvíce se nadřu, při střídání směn ve fabrikách; to je tady cvrkot jako na závodní automobilové dráze. A jestli stihneš letos toho posledního famfrlu, vyřiď mu, že mu přeju, aby se dlouhého věku bez úhony ráčil dožít. Už běž a zastav se zase někdy v létě, pokocháme se výhledem.
MSF