Loni touhle dobou jsem si zakoupilaRiekry – zimní černohnědé boty ke kalhotám. Botičky k polaskání, měkká kůže, elegantní tvar a chůze jedna báseň, ovšem jen do té doby než napadl sníh a chodníky pokryla správná čvachtanice.
V ten okamžik jsem nechápala, proč se mi v zimně potí levá noha a pravá zůstává sice chladná, ale suchá. Neustále jsem se uklidňovala, že bota nemůže promokat, protože botky byly docela drahé a značkové!
Včera lilo jako z konve a dvakrát jsem navštívila ve zmíněných botách domácnost paní Kalužové. Opět v pravé sucho, v levé mokro.
Na nic jsem nečekala, umyla obuv, připravila s lístkem o nákupu do krabice a vyjela k obchodníkovi.
Předložila jsem k reklamaci vše potřebné a nevěřila jsem vlastním uším:
„Oni vám reklamaci neuznají, protože u šitých bot se stává, že protékají,“ s úsměvem na rtech mě poučovala prodavačka.
„Co jste to říkala? Že je běžné, že šité boty promokají?“
„Ano,“ odvětila a hledala návod, v němž si myslela, že tuto informaci najde. Nenašla.
„To mě ale vůbec nezajímá, zakoupila jsem zimní boty a předpokládám, že v zimě ve sněhu a dešti mě ochrání a ne že budu chodit v Riekrech s mokrýma nohama. Nikdo mě na tuto skutečnost neupozornil. Kdybych to věděla, tak si zimní boty za více než za dva tisíce nekoupím! Tyhle staré Baťovky, co mám na nohou, nosím čtyři roky a jsem v suchu!“ argumentovala jsem dále v klidu, ale tvrdě.
Když prodavačka viděla, že se mě nezbaví, vytáhla reklamační list a do popisu škody musela napsat:
– do levé teče,
– zákazník nebyl upozorněn na možnost této vady,
– požaduje nový pár nebo vrácení peněz.
MSF, na viděnou za 30 dní.
Poučení:
Čím menší obchodník, tím pracnější reklamace. Srovnej reklamaci u Bati: