Po intenzivních přípravách,kdy jsme sklidili tisíc a jednu věc, která by mohla přijít k úhoně a poté, co jsme odstavili nebo přesunuli nábytek, aby měli řemeslníci dostatečný prostor, se naše domácnost dostatečně odosobnila a prostorem se ozývá malé echo.
Ráno se napětí dalo krájet. Naposledy jsme měli možnost provést ranní hygienu v pohodě, jak jsme zvyklí. Zítra nás čeká improvizace.
“Epochální” příjezd řemeslníků v devět místo v osm jsem naštěstí nezažila, protože jsem zajišťovala okna. Měli kliku, jak se znám, asi bych je ve čtvrt na devět naháněla jako stíhačka mobilem.
Bourací práce jsou “žůžo”. Tvrdím, přežili jiní, přežijeme též. Protože museli vybourat vanu, přepážku a obložení, připadalo mi jejich počínání jako práce u zubaře, ale poněkud s většími nástroji.
Ve čtyři odešli, dům se ponořil do ticha a já byla odporoučena někde, abych nezacláněla. Něž jsem dodělala další pracovní úkol Tom měl z nejhoršího setřeno, protože slovo špína, je mu z duše odporné.
MSF, zítra dopoledne jedu naštěstí na inventuru.