Je před Velikonočními svátky a začala opět okenní reality show, ovšem bez všudypřítomné mediální podpory. Muži odcházejí do hospody nebo na ryby(?) a ženské lezou na okna.Za ta léta už jsme docela vytrénované, neboť si nepamatuju, že by některá z nás při této činnosti vypadla a zabila se. Kdysi to můj muž glosoval: „Je to jako u slepic, ty zobou kolem krajnic silnic pravidelně a přejet se nenechají.“ (Beru s humorem a nechávám bez komentáře.)
Při této příležitosti pamatuji na babičku Ludmilu. Čistila okna snad každý měsíc. Proč to dělala, když bydlela v klidné ulici a okna měli tak vysoko a daleko od chodníku, nevím, snad jen pro pocit čistoty a dobře udělané práce.
Moje maminka omývala okna méně, tuším, že 3-5 do roka, z toho se musely minimálně jedenkrát rozšroubovat!
Naučené zásady jsem přinesla do svého prvního manželství a na očistu oken si brala pravidelně dovolenou, abych to stihla. Ve druhém svazku byly některé návyky či rituály vykořeněny jako bujný plevel. Například loni před Vánocemi jsem dostala takovou ošklivou přednášku na téma čištění oken, že jsem raději zatahovala po 16. hodině rolety, abych měla klid. Ovšem s prvním únorovým sluníčkem jsem vyčíhla nepřítomnost mužského elementu v domácnosti a skočila na ně i na záclony.
Je před Velikonocemi a já jsem ráda, že jsem si ušetřila práci, zabila dvě mouchy jednou ranou a teď vám píšu jaká jsem „frajerka“.
MSF
P.S. Ostatní viz Sobotní nedělní ráno 18.2.2006 v rubrice AKTUALITY.