Trajekt v Biogradu na moru před naloděním
Letošní podzimní pobyt na Jadranu u Pašmanského kanálu můj Manžel II. odpískal několik dní před plánovaným odjezdem, vidouc na předpovědních portálech slotu, která tam panovala v průběhu druhého zářijového týdne. Pro zástupný argument proč zůstat, dokonce použil mou předešlou strastiplnou bolest zubu a jeho následné léčení.
Na mé náhradní řešení – pobyt na západě Čech s širokým průzkumem tamních muzeí s porcelánem a zámků, reagoval naštvaně a raději šel nachystat mobilní obydlí pro dvou týdenní pobyt.
Něco pro zahřátí 1:
Na cestu jsme se vypravili k mému velkému překvapení 11. září 2010 v odpoledních hodinách s tím, že budeme bivakovat jako jiní cestovatelé u některé z benzinových stanic. Nic významného se nepřihodilo, jen jsem zjistila, že „pokličku“, chránící můj zub jsem spolkla těsně před Znojmem. Polil mě pot, hlava vyhodnocovala stav a ego velelo: „Hlavně NIC NEŘÍKAT TOMOVI, protože by to byl pádný důvod k návratu zpět.“ Utěšila jsem se oblíbeným sloganem mé přítelkyně – zachovej paniku. „Určitě nebude hůř, než před otevřením zaníceného zubu. Když jsi vydržela v bolestech čtyři dny, překotný návrat určitě taky zvládneš,“ ukončila jsem analýzu svého zdravotního stavu.
Něco pro zahřátí 2:
Krásné teplé počasí na nás juklo okamžitě za tunelem sv. Rok a s malou přestávkou nás neopustilo až do našeho odjezdu 25. září. Teploty vzduchu do 30°C, mírný větřík a osvěžující teplota moře 20-21°C to byly hlavní konstanty naší báječné dovolené, která byla opět ve znamení naprostého lenošení na sluníčku buď s kávičkou na břehu nebo hodiny strávené na velkém pontonu, ukotveném na dně moře.
Jižní vítr změnil počasí dva dny před naším odjezdem a než jsme projeli již zmíněným tunelem, dostihly nás první dešťové kapky, jež nás neopustily po celou cestu zpět na sever.
MSF