Před nedávnem jsem psalao tom, že některé lidi znám jen z papírů – zejména z daňových dokladů.
Dnes jsem z tohoto pomyslného seznamu vyřadila další osobu. Jde o majitele jatek, jehož zařízení v nevelké obci jsem po léta přehlížela, neboť provoz je situován tak, aby co nejméně rušil běžný život.
Vzhledem k tomu, že dnes neporáželo, požádala jsem majitele o obhlídku zařízení, jehož výrobní část je vyrobena z nerezu, včetně masivních ohradníků ve vstupní části.
Příchod porážkových zvířat je řešen úzkou uličkou, z níž není úniku. Následuje zařízení na odkrvení zvířat, paření prasat a místnost na zpracování střev. Připravené kusy jsou dopravovány ke zpracování na stoly pěti řezníků. V době mé exkurze na tomto pracovišti pracovali dva, kteří dočišťovali hlavy poražených zvířat a končetin. Když si vzpomenu, jak jeden z nich bravurně přelomil hovězí kost v kloubu, ještě teď se otřepu, neboť si dovedu představit, jak by si poradil možná s mým krkem.
Nevelký provoz je rozdělen na tzv. čistý a špinavý.
Prvním se chladí a expeduje masná surovina – hovězí čtvrtky, vepřové půlky a droby (vnitřnosti). V chladícím zařízení visely pečlivě očíslované části různých zvířat. Zkušené oko majitele rozeznalo krávu, býka i přibližné stáří poraženého kusu.
Druhým jsou vyváženy veškeré odpady. Když jsem nahlédla do sektoru po výplachu střev, ucítila jsem pronikavý a koncentrovaný smrad kejdy v plném kontejneru, připraveného k vyvezení na zemědělské plato.
Systém porážky je pod bedlivým dohledem veterinářů, kteří se starají o to, aby se k dalšímu zpracování dostalo maso pouze ze zdravých zvířat.
Za biologický odpad se draze platí; např. za kilo hlavy skotu stojí 9 Kč, za litr krve 5 Kč.
Překvapilo mě, že na uvedených jatkách se zpracovává maso z kvalitních hovězích masných plemen. Ačkoli tento druh masa nejím, litovala jsem, že neměli ani půl kila skladem, abych si mohla doma udělat čerstvý hovězí steak.
MSF, věřte, do plného provozu bych se podívat nešla.