Přispala jsem si o něco délea v okmažiku, kdy jsem se šourala z postele do kuchyně byl můj oblíbený velký puclák naplněn vychladajícím černým čajem, jehož hladina byla pokryta lesklou konpaktní vrstvou, vytvořenou spojením naší trvdé vody s čajovými součástmi.
Nic zlého netuše jsem upila, dolila mléko, snídala a zkrátka si sobotně hověla, ale jen do chvíle než jsem na dně zahlédla cosi, co se podobalo cípu kabátu nějakého utopence.
S odporem jsem lžíci vytáhla pytlík s čajem a přemýšlela, zdali tento čaj nebude mít na mé zažívání neblahé následky.
MSF
Byla jsem překvapena dvakrát: a) tím, že mě „natáhlo“ a b) že mi nedošlo, že
v hrnku ještě musí být, protože tenká vrstička na hladině byla naprosto neporušená. Zítra se mi to už nestane, mám meltu a tu ráno dělám v překapávači.´
MSF
A jak to dopadlo, Jarmilko? Umím si představit jak takovej vymáchanej pytlík dokáže pokazit uluzi z překrásného a ničím nerušeného rána. Sama se při té představě třesu odporem. Brrrr.