Další velmi nedoceněnou skupinou v naší společnosti jsou kantoři, krotící denně rozjívené ratolesti, které s úlevou do školy odvezli jejich rodiče a kteří jsou za ně zcela zodpovědni.Pokud máte alespoň jedinou zkušenost se školní docházkou, pokusme si to představit.
Učitelé již dali výpověď a 1. března zůstanou ve školách jen ti, kterým odejít je žinantní, buď z toho důvodu, že nesehnali jakoukoli práci ; využít jazykové znalosti by asi šlo, ale v jakém oboru by našel uplatnění dějepisář, zeměpisář nebo učitel občanské výchovy?
V sousedních zemích EU po českých odbornících ve školství není poptávka, ale znám jeden případ ze svého okolí, kdy jeden oblíbený středoškolský profesor po několika letech ve státní správě, odešel učit do Saska. Že by se naši kantoři nahrnuli do Afriky, kde je hlad po vzdělání ? Nevěřím, že by se jediná česká rodina s celou „parádou“ přestěhovala za prací svého živitele.
Tak tedy – SEN.
Máme úterý 1. března 2011 a některé školy ohlásily buď úplně uzavření , nebo omezený provoz ( půjdou na divadelní nebo filmové představení, „vycházku do přírody, na bazén apod.), anebo vyhlásily ředitelské volno , aby alespoň na pár dní přesunuli problém na rodiče.
Ti v poklusu mezi pracovními povinnostmi (musí splácet hypotéku, zajistit finance na běžný provoz rodiny, šetřit na dovolenou, kroužky taky něco stojí) a vzniklou situací volají prarodičovské posily, děcka se radují z nečekaného volna a situace vypadá tak, že krize se dá překonat.
Ve čtvrtek situace začíná být vážná. Kulturní představení jsou vyčerpána a stávají se nedostatkovým zbožím, venku prší jako z konve a prarodiče začínají mít svých rozjívených a neukázněných miláčků plné zuby a dávají svým dcerám a synům ultimátum – jen do čtvrtka do večera.
Rodiče začínají kout plány. V pátek zůstane neplánovaně doma máma, aspoň dodělá úklid, co nestihla po Vánocích a v pondělí se bude učit normálně, těší se.
Ouvej, v pondělí je situace ještě horší. Naštěstí mají dovolenou a tak se matky s otci začínají střídat. Na přelomu března a dubna zjistí, že už žádnou dovolenou nemají a neví, jak vzniklou situaci řešit.
Když někdo zvolá: „Udělejme domobranu, budeme si je vzdělávat sami.“ A tak do tříd přijdou podle harmonogramu inženýři a chopí se předmětů podle odbornosti, pracovníci muzeí vyučují dějepis a místopis, průvodkyně cizí jazyky, servisní pracovníci technické práce, zdravotní sestry základní biologii člověka, řezníci zoologii, botanici přírodopis.
Pro všechny zúčastněné je to nová zkušenost, se kterou se vypořádávají podle svých možností.
Ovšem situace se hrotí, lidem dochází, jak těžký úděl jim kantoři nachystali, a proto je jedni posílají ke všem čertům, druzí je prosí za odpuštění a k návratu.
Crrrrrrrrrrrrrrrrr, budík nás probudí ze zlého snu a nastává jedna z variant:
1. jsme rádi, že to byl jen sen a že naše děcka můžeme normálně poslat do školy, učitelé nastoupili do zaměstnáni,
2. následkem snu jsme dostali infarkt, ale než za námi přijedou, sedíme u nebeské brány,
3. balíte kufry a jdete s celou rodinou do emigrace, kde budete mít klid na práci a spokojený život beze strachu, že příště, když havarujete, nechají vás ležet v příkopě jako přejetou kočku.
MSF, diskuse neotevřena.