Před třemi lety jsem uskutečnila výstupy na kruhové objezdy v Jičíně, ale poslední vánoční příběh jsem z nevysvětlitelných důvodů zapomněla zveřejnit. Činím tak dodatečně a ráda, protože i věci mají citlivou duši.Opovaž se mi přijít na hrb! Uděláš krok do vozovky a máš nohu fuč! Snil jsem o tom, že až přijdeš udělám kouzelné unoduotre, auta se zastaví, lidé znehybní, ptáci přestanou „broukat“. Usedneš mi na pankejtu, dáš svářo z termosky, poklábosíme a trochu si zaskotačíme. S meluzínou jsem domluvenej. Říkala, že zvládne rumbu, paso doble, svižný džajvík nebo erotické tango. Já bych si protáhl kosti a ty faldy jako ve StarDance. Přikloň ucho, pošeptám ti jako první velké tajemství. Teď před Vánocemi se v křížení dějí věci! V noci, když je ticho jako v hrobě a hvězdy nechtějí jít spát, se objeví statný muž s bílými vousy v červeném obleku a čepici. Na zádech táhne velkou nůši, z níž trčí ždibec zlaté kštice. Starej se protáhne a mumlá: „Jéééžišku, už jsi vzhůru?“ Potom se krátce zastaví u výlohy, vypůjčí si nejlepšího závodního horáka, v mžiku je v sedle a šlápne do pedálů. Dvakrát kolem mě, potom šusem k trati, trochu přibrzdí, aby si zadek a čůrání nenatloukl, několikrát kolem bráchy s hrbem a zpátky nahoru. Do kopce cykloš funí jak lokomotiva, ale maličký se drží koše zuby nehty a piští: „Hyjééé, hyjééé!“ Jako když prohání soba. Někdy jim návrat trvá déle, to když si chce starej odpočinout a trasu protáhne až k severnímu objezdu. Jéééžišku v nůši dávnou spí, dědula vrátí kolo na své místo, upraví si vousy a čepici a zmizí. Prý musí především mladej šetřit síly, za zanedlouho nebudou vědět, kam mají dřív skočit.
MSF