Podrobný soupis potřebné veteše z našeho Měďáka jsem popsala zde.Přestože jsem Meďáka (medově žlutá metalíza) původně dostala já a přihlásila si ho na své IČ, můj poměr k němu je pouze teoretický, protože do technických záležitostí čehokoli mám zakázáno vstupovat. Tom ode mě očekává pouze to, že financuji provoz a včas zaplatím všechny faktury za servisní opravy. Tudíž i mé žďorbi odpovídá tomuto postavení .
Na zadním sedadle máme tři skládací deštníky, i když pravidelně cestujeme pouze ve dvou. Pokaždé si lámu hlavu, komu je určen ten třetí, ale výsledek je stále neuspokojivý. Bez opěrky hlavy (podkladový límec) se neobejdu v případech, kdy vyrážíme na cesty časně a po hodině v přetopeném automobilu mě přemůže spánek. Mohu se štípat jak chci, stejně usnu.
Na tunelu za šajtr pákou byste našli hašlerky, které mám pro svěží dech, klíče od chalupy, kdyby náhodou byla cesta kolem a 6 žetonů do nákupních vozíků.
Přihrádečku vlevo pod volantem zaplnil Tom igelitovým pytlíčkem se zubními párátky, které si po použití nechává trčet v pravém koutku. Mě to pochopitelně rozčiluje a s patřičným komentářem špáradlo odstraňuji a vyhazuji okýnkem ven.
V prostředním odkládacím prostoru se léta povaluje malý sešit na záznam kilometrů, který už dávno nepoužívám. Ale slouží například k tomu, aby na něj mohl Tom přilepit lístek KLIMA, to proto, že v horkých měsících ji zapomínám vypínat několik kilometrů před dojezdem, aby se vysušila a my nedýchali plísně.
A nyní probereme dva kastlíky.
V horní menší přihrádce má uloženo několik knížek pro případné nové čtenáře a prospekty MAS Brána do Českého ráje.
Ve spodní větší mám stále zásobu hygienických kapesníků, protože nikdy nevím, kdy mi v kabelce dojdou, hadr na utírání předního skla zevnitř, neboť přes vrstvičku prachu je mnohonásobně snížena viditelnost při osvícení sluncem (to mě naučil první manžel, ale Tomovi je to jedno), malé zrcátko od AVONU, protože Meďák je v tomto směru nedostatečně vybaven – kosmetické zrcátko je na straně řidiče! V poslední době jsem tam přidala malou uzavíratelnou nádobku s desinfekčním roztokem (sanytol) na ošetření rukou, ale ještě jsem ho nepoužila. Pokud si v letním období sundám boty, musím si je opětovně obout pomocí malé železné lžíce na boty. Nesmím zapomenout na olivovou indulonu, k níž se váží stejné důvody, které uvádí JARMILKA zde a staré náhradní brýle do dálky ve stařičkém pouzdře, které vykazuje bezpečné známky staroby. A pod tím vším je bezpečně zasypán návod k obsluze našeho automobilu.
Jestli se domníváte, že hra je u konce, bděte. Ještě ne. Útroby pod sedadlem spolujezdce okupuje nová lékárnička zřejmě proto, že starou jsme ze zavazadlového prostoru ještě neodstranili a menší láhev s minerální vodou. Prostor pod sedadlem řidiče je zaplněn Tomovými přezůvkami, bez nichž není schopen absolvovat žádnou návštěvu, dále umělohmotné návleky na boty (ty používám ve zdravotnických zařízeních). Za stejným sedadlem ještě vozíme montážní nářadí a železnou pacinku na volat. Od té doby, co Tom ztratil ve sněhu klíč a zbyl už nám jen jeden, jsme ji nepoužili.
Něco vám ve výčtu chybí? Ano, máte pravdu. V automobilu nemáme rádio a ani jiný přehrávací mechanismus, protože Tom kravál nesnáší.
MSF, na LIGU MISTRŮ to asi není, ale na okresní kolo to asi dá.
P.S. Divím se, že si máme ještě stále kam sednout. 🙂