Setkání zkraje listopadu

Než vylíčím následující příběh, považuji za nutné vysvětlit některé okolnosti.• Dávno pryč jsou doby, kdy jsem si pamatovala espézetky automobilů půlky vesnice. Nemít je v malíčku, asi bych nevěděla, o kom soused Zdenda hovoří.
• S našimi bohumínskými přáteli se obvykle vídáme pouze v létě na pobřeží Chorvatska; na větší četnost návštěv nám nezbývá prostor.
• Nebýt toho, že momentálně jezdím jednou týdně do Semil k panu doktorovi Holubovi na akupunkturu, asi bychom prodejnu společnosti Camping Tex CZ s.r.o. v Lomnici nad Popelkou, hned tak nenavštívili.

Přes hustý odpolední provoz jsme se propracovali ze Semil do Lomnice nad Popelkou docela svižně, přestože Tom není žádný závodník, ale kocháč s velkým KÁ. (Několikrát jsem ho musela upozornit, aby se držel na pravé straně svého jízdního pruhu a nenajížděl na krajnice.) Když jedu sama s plynovým pedálem se nemažu, a tudíž mi nezbývá čas, rozhlížet kolem jako holub na báni. Ale rychleji se stejně nepřemístím.

Tom zajel na parkoviště prodejny Camping Texu, vystoupila jsem z vozu a oko mi automaticky padlo na poznávací značku obytného automobilu, zaparkovaného vedla nás. Velké T jako Ostrava a shluk číslic se nedaly přehlédnout.
„Jé, Miloš je asi tady,“ vyšlo ze mě jako bublina z bublifuku, ale jista jsem si nebyla, neboť jak jsem předeslala, espézetkami se nezabývám. Přesto mi nic nebránilo v tom, abych si důkazy nepořídila:

„Prosím tě, co by tady dělal?“ ptal se můj nevěřící Tomáš.
„Nechat si opravit předstan k bydlíku,“ vysvětlila jsem mu s naprostou jistotou.
„Ale to je úplná blbost,“ pravil a spěchali jsme se před větrem schovat do prodejny.
Cestou jsem přemýšlela, jestli mám Miloškovi poslat mms, sms nebo se ho rovnou dotázat, jestli není v Lomnici. Než jsem se dobrala řešení, zpoza rohu se vyřítil náš kamarád Milošek z Bohumína, který byl ještě ve větším šoku než my dva s Tomem dohromady.

Miloškova verze byla následující:
„Říkal jsem si, že až si sednu do vozu, zavolám, abychom vás alespoň pozdravili. Spěcháme ukrutně. V půl desáté jsme vyjeli z Bohumína, v šest máme být v Praze a zítra ve Švýcarsku.“

Na malém posezení jsme se shodli, že kdybychom takto chtěli sejít, určitě bychom se nepotkali.

MSF, a s tím předstanem jsem měla pochopitelně pravdu.

P.S. SPZ jsem částečně utajila.