Říjnový les

Přechod na zimní čas jsem zvládla na jedničku. Sice jsem se probudila už sedm, ale ego tvrdilo, když oslava, tak poleženíčko do čtvrt na devět. Krása. Častěji mívám pocit jako bych byla do svého lože vrostlá či přímo zapuštěná.
Za jeden z nekrásnějších dárků od Toma považuji čas, který můžeme aktivně strávit spolu. Sice dlouze hovořil o prospěšnosti hrábí na moje tělesno, ale vyrazili jsme na Košov. On dlouze hovořil o kráse podzimního lesa a o pocitech malíře, kterým nikdy nebude, já jsem naopak došla k názoru, čím ke koupání nahradit zimní rybník nebo koupaliště. Pokud vydrhnu vanu v prádelně a napustím studniční vodu, nemusím se chodit koupat ven (prozatím). Po té, co jsem se v myšlenkách ponořila jako vánoční plavec poprvé do Vltavy pod Národním divadlem, jsem došla k závěru, že dozajista někdy zimní plavání zkusím.

Lesem jsme obkroužili nebo spíše podešli horu Tábor, na Kyjích jsem v krátkosti pohovořila s koněm, jemuž můj medový hlásek zněl zřejmě jako rajská hudba; chřípí se mu chvělo jako lísteček ve vánku.

Vyfotila jsem spadané listí, které dáno na pozadí monitoru mi způsobí naprosté nepřehledno.

MSF