Řízení osudu?

Prý je to na světě zařízeno tak, že vykonáme v pravou chvíli to, o čem bychom byli přesvědčeni, že nikdy neuděláme.

V jednom mém vizitovníku je založen dopis s mým jménem a adresou, opatřený šesti známkami a zpáteční americkou adresou mé bývalé paní ředitelky. Nepamatuji si, že bych kdy dopis opakovaně četla a také nevím, proč ho celá léta skladuji nebo spíše suším mezi všemožnými navštívenkami, z nichž mnohé ztratily dávno na aktuálnosti.

Až včera 9. srpna 2010 mě napadlo, že bych si psaní znovu mohla přečíst a zjistit důvod své sentimentality. Vzala jsem ho do rukou, opatrně jsem rozhrnula spečený papír a četla jsem následující text:

Pozdrav domovu

„Klíček pokoušený slunečním paprskem si vždy najde cestu nahoru, ke Světlu.“ Český ráj 1998 J.L.M.
Projděme se v duchu ještě jednou Českým rájem. Od Jičína k Turnovu, od Sobotky k Lomnici nad Popelkou, od Mnichova Hradiště k Semilům. Pohlaďme očima staré hrady a roubené chaloupky a říkejme si se spisovatelem Janem Knobem: „Kdo jednou tuto zemi poznal, neunikne její moci. Stále se k ní vrací, zanechává v něm nesmazatelnou značku, jako poznamenala všechny , kteří tu mají svůj domov. Stojí zato, abychom jí poznávali ve všech jejích podobách, když se probouzí po každém jaru, zachvívá vlnami léta, tichne v podzimech a usíná zase ve sněžných závějích. Každé roční období ji naplňuje novým výrazem. Snad ani není možno postihnout její bohatost. Tato krajina mluví ke každému jinou řečí, a přece vyslovuje stále totéž, ať mluví k básníkům, malířům, ať zaznívá svým hlasem hudebníkům, pokud tvořili své dílo z prostředí Jičínska. Kdo sem přišel jen náhodou, zůstává jí tak trvale věren a vrací se k ní, neboť její moci nejde odolat. Má tisíce způsobů, jimiž zasáhne do lidského nitra a zapustí tam kořeny.

Toto silné vyznání bylo uveřejněno v americkém periodiku Nedělní hlasatel Czechoslovak Daily Herald v neděli 9. srpna 1998, číslo 154. Noviny vycházejí od roku 1891.

MSF, vyznání ponechávám bez komentáře, abych nerušila váš vlastní niterný prožitek.