Stejně jako jedna vlaštovka jaro nedělá, tak po pozření jedné neduživé ústřice
jim zaručeně na chuť nepřijdete.Moje cesta za božskou manou trvala více než půl století; dílem, než jsem se k ní vůbec dostala a další dva roky trvalo, než jsem byla pozvána svým mužem k bohatému ústřicovému stolu a mohla zažít pravé ÚSTŘICOBRANÍ. Teprve po desátém kousku jsem pochopila, proč jsou tito živočichové považování za opravdovou lahůdku a Chorvati (muži) ji považují za přírodní Viagru. Ověřila jsem, že nejsou daleko od pravdy.
V Chorvatsku můžete koupit ústřice v rybárně (pokud máte štěstí), ale spíše je najdete v nabídce rybáře, který provozuje mořskou školku – v mělkých lagunách pěstuje slávky, ústřice a sem tam nějakou rybu. Některé informace najdete zde
Po prvním ochutnání jsem nahodilé nabídky svého muže vřele odmítala a dokonce jsem byla ochotna připustit, že se o své mořské úlovky rozdělí se svými kamarády. Pohled na otevřenou lasturu s podivným mlžem jsem nepovažovala za něco, po čem bych se měla utlouct.
Ovšem letos jsem byla ráda, že jsem zažila nefalšované ÚSTŘICOBRANÍ.
Co k tomu potřebujete.
Já jsem si vystačila manželem, obdarovaným silnými loveckými pudy, které ho ženou se šnorchlem, ploutvemi a malým vakem do chladných vod Jadranu, aby tam našel a posbíral z kotevních lan člunů, lodí a případně jiných plavidel všechny ústřice, o nichž se domnívá, že už by mohly být k jídlu.
Manželem mi byla přisouzena úloha bezvýznamného pomocníka, který s ním vyráží k moři a stráží v kýblu úlovky,
poté připravuje místo ke stolování a pochutiny, které jsou k podivným tvorům zapotřebí. Jedná se zejména o citrónovou šťávu, bílý chléb a kvalitní bílé víno. Nato stačí usednout do stínu stromů, počkat než Tom otevře
první lasturu a nabídne ji k vysrknutí. Stačí vyšpulit ústa, přiložit těsně nad mlže pokapaného citrónem a silně srknout.
V ústech se vám rozloží naprosto nedefinovaná chuť, zajíte kouskem chleba, zapijete douškem vína a čekáte na další příděl. Po takových velkých šesti sedmi kusech jste najedeni na celé odpoledne.
Naše první ústřicobraní trvalo čtyři dny, v nichž jsme snědli téměř 40 kousků (dohromady).
MSF
Ta poslední kterou jsem jedla, vrzala, přesto jsem ji snědla, byla z toho otrava jako prase, blila sem 48 hodin do kýblu, protože na míse sem musela sedět:-))
Gombí,právě o tom to je. Po jedné ústřici k nim láskou nezahoříme.
Možná jsme pláli jako partyzánské ohně právě proto, že nás to nestálo ani floka a navíc Tom je velmi náruživý šnorchlař, kterého nebaví vybírat prázdné schránky mlžů. Záliba, podpořena něčím užitečným, ho do studených vod dostatečně motivuje.
MSF
ale jo,dá se to 😉 jen si to budu muset někdy zopakovat, na 1. pokus jsem z toho byl trochu rozpačitý :)))
tak to já budu raději vegetariánem..:-)
(stejně k tomu nemám daleko.)
Odkazna mlže zde:
http://cs.wikipedia.org…Ml%C5%BEi
MSF