Poprvé ho viděla sedícího na schodech budovy,když vybíhala schody na podzimní setkání se sběrateli autogramů. Stříbrný pásek odděloval černé úzké kalhoty od sexy trička bez rukávů téže barvy s nápisy, dokonalý účes prošedivělých vlasů zdobil pravidelnou tvář, kérka na vypracované paži a černé vysoké kožené boty umocňovaly punc motorkáře, čekajícího na zahájení své akce. Dávno nehodnotila lidi podle uspořádání vlasového porostu nebo podle toho co mají na sobě, neboť pro ni byly nejdůležitější myšlenky, vnitřní krása a esprit. Poté co krátce nahlédla do sálu, zaplněného sběrateli, zůstala jako opařená. Motorkář zaujatě listoval ve sbírce signatur. Zanedlouho mu osobně věnovala podpis a tím uzavřela jedno náhodné setkání, které aniž by tušila, mělo další pokračování.
Zanedlouho nad šálkem kávy přijala omluvu přítelkyně, kterou z původního termínu setkání zdržel vnouček a nějaký pan Formánek. Ale v tom okamžiku ji zajímalo úplně něco jiného než tajemná postava zmíněného muže, a tak se hladina uzavřela podruhé.
Záhy otevřely další „tiskovku“ dopisem s množstvím fotografií. Nevěřila tomu, koho vidí. Štíhlá postava, mladistvý vzhled, dokonalý účes a široký úsměv muže středního věku při různých příležitostech. „Není sběratelem autogramů?“ zeptala se. Kladná odpověď s výčtem dalších jedinečných aktivit ji utvrdila v tom, že mají společného známého – Vítka Formánka. Nádhernou tečkou uzavřel celou záležitost manžel přítelkyně: „Žijeme na malém prostoru. V Číně by se vám to nestalo.“
MSF