O mužích jako o knihách

Není to tak dávno, co jsem tvrdila,že velkým úklidem se může žena uklidnit, nikoli inspirovat. Jsem ráda, že tento názor se stal minulostí a já jsem „přepsala dějiny“ svých zkušeností. Rychlost vánočního úklidu je nepřímo úměrná počtu nalezených a čtených knih. Čím jsou objevy bohatší a otevírání knížek častější, tím pomaleji je gruntování obydlí provedeno. V odkládacím košíku na noviny jsem objevila knižního kolibříka „Můj názor na knihu“, sestaveného emeritním knihkupcem Vratislavem Ebrem z citátů slavných, zajímavých či jinak pozoruhodných lidí z let 1987 až 1988, které si zval do klubových pořadů „Tajemství Arbesova knihkupectví“ v pražském klubu U Bílého koníčka. V té době jsem neznala osobně ani autora a ani jsem nevěděla, že napíšu nějakou knihu, ba ani mě nenapadlo, že bych mohla veřejně šířit skorky, výpečky své šedé kůry mozkové. Přestože v sobě nepociťuji ani špetičku feministických sklonů, z publikovaných myšlenek mě zaujala jednostranná plošnost s jakou je kniha připodobňována k ženskému elementu, ale ani jedna zmínka o tom, jak by to mohlo být s knížkou v případě muže. Snad podle logiky gramatiky – ta kniha, tudíž ta žena. V klidném odpoledním rozjímání nad knihou se šálkem dobré kávy jsem došla k jedinému závěru. S dobrou knihou je to jako s mužem. Nenudí-li u stolu, ani v posteli nezklame.
MSF