Inventarizace zrní

Čtenář mých webových stránek zanechal vtipnou poznámku, zdali obilí vynášejí do útrob sila po 168 schodech po jednotlivých zrníčkách.
To ovšem nemohu nechat bez odpovědi. Co je to silo, se člověk buď dozvěděl již ve škole nebo krátkým průzkumem internetu najde definici – jde o zásobník na různé sypké materiály. Nemusí se jednat pouze o zrní, ale též o krmné směsi, cement, uhelnou čerň, dřevěné třísky, potravinářské výrobky, piliny a podobně. Nejčastěji je známe ve formě válců. Dříve se běžně se stavěly šesti komorové s tím, že meziprostory se využívají jako menší zásobníky. Obsah jednotlivých komor se zjišťuje pomocí teploměrů, které jsou v pravidelných rozestupech nad sebou. Tam, kde dosahuje hladina skladovaného materiálu je větší teplota, což se odečte na příslušném měřidle v patě zařízení. Materiály nevynášejí ochočení mravenci či jiná havěť, ale sila se plní foukáním.
Inventarizační komise za přítomnosti auditorů (ověřovatelů účetní závěrky, jejíž povinností je dohlížet na správnost zjištěných výsledků) navštívila velín jistého sila, aby se o zásobách na vlastní oči přesvědčila. Vše by probíhalo v naprostém pořádku, kdyby vedoucí provozu nezpochybnil výsledky teplotních měření a neprohlásil, že nejlepší je se přesvědčit na vlastní oči. Ovšem to bych nebyla já, abych se nenechala vyprovokovat. „Jestli máte pochybnosti, jdu se podívat.“
V posledním patře odemkl mladý vedoucí všechny zámky zavíkovaných otvorů do jednotlivých zásobníků. Již pohled samotný do útrob ve mě vyvolával nepředstavitelnou úzkost, neboť kdybych tam zahučela, asi bych se zpět nedostala. Zrní by mě pohltilo, ani bych nevěděla jak. „Otřesná smrt,“ pomyslela jsem si, když uzavíral poslední dekl.
„Počkejte, ale tady máte zapsáno zásobníků deset, ale otevřeli jsme pouze osm,“ nedala jsem pokoj vedoucímu. „Dvě věže stojí vedle a pokud chcete, můžeme tam vylézt po venkovním žebříku,“ prohlásil s klidem a s jiskrou v oku mladý muž, jehož vášní je skálolezení. Ačkoli jsem dala světu jednoho stejně postiženého muže, ego hlásilo: „Přece se kvůli profesi NEZABIJEŠ. Možná kdyby bylo léto, nechala bych se vyhecovat, ale v prosincovém uplakaném počasí ani náhodou!

MSF