Praha 7.12.2009 aneb v Jiříkově vidění

chudobka

Téměř pominuly příležitosti,kdy jsem pravidelně jezdila za povinnostmi do Prahy. Jezdím málo, ale zážitky jsou o to silnější.

1. Pokud chceme využít parkoviště P+P na Černém Mostě, musíme přijet nejpozději do půl osmé; poté jsou kapacity dvou parkovišť vyčerpány. Jestliže jedu autobusem, problémy s přechodným odstavením vozidla neřeším, vystupuji s čistou hlavou přímo u vchodu do stanice metra.
2. Pravidelné návštěvy posilovny přinesly libé pocity – „střihla“ jsem všechny schody na stanici Florenc, aniž bych byla dýchavičná či schvácená; ale nebylo mi to nic platné, když jsem musela čekat na mou Důstojnost – Toma, až ho schody vyvezou.
3. Z rovnováhy mě nejdříve vykolejil pohled na mladou ženu, které se udělalo nevolno a byla v péči postarší paní, zdali to byla příbuzná, jsem nezjišťovala. Netrvalo dlouhou a pohled spočinul na dva bezdomovce, potloukající se v metru, aniž bych viděla kohokoli z obsluhy vyprovodit se na povrch.
4. Ale nejkrutější zážitek přišel ještě před devátou – z garáží Palladia vyjela až na chodník rychlostí blesku dodávka Staropramenu, která narazila do právě běžícího chodce. Mladíkovi se zřejmě nic nestalo, pospíchal dál, ale kdoví, jestli si nechladí studenou vodou pochroumaná žebra.
5. Naštěstí byl krásný slunečný den a vidět sedmikrásku, krčící se u pouličního stánku, bylo pohlazení hezčí než od Toma.
6. Návštěvou dvou prodejen starožitností jsem zjistila, že kdybych koupila všechny panenky a pany, které jsem viděla, mohla bych si založit muzeum. Ale dávno vím, že nemusím mít všechno, co vidím. Vždyť krásné je snít…

MSF

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 komentářů: Praha 7.12.2009 aneb v Jiříkově vidění

  1. Janovo:Kondici jako za mlada nemám ani omylem, což je třeba dobře vidět, když my vrstevníci hrajeme na zamrzlém rybníku hokej se svými studujícími syny a jejich vrstevníky, ale zatím mi to chodí, i Petřínskou rozhlednu jsem minulý týden vyběhl jako srneček, pravda, trochu postřelený a nahoře mě jímala závra… Tak ono se do sila nosí obilí po schodech, no, bylo mi divné, jak ho tam dostávají…

  2. JANOVA napsal:

    ad Kutil)když vezmu do úvahy, že k "posilovákům" chodím ve své věkové kategorii sama a dlouhodobě, dělám tím nepřímou reklamu stejně starým ženám, že tělocvik za každých okolností může být vždycky příjemný, když je natrénováno. A to jsem nepsala, jak jsem v pracovní době vyšla do sila na obilí – 168 schodů během 5 minut.
    MSF
    P.S. Jestli bez práce máš kondici jako v mládí, tak smekám svůj klobouček.

  3. JANOVA napsal:

    ad Haston)chodobka bola nádherná realita advetného času.
    MSF

  4. Detaily, kterých si my Pražáci nevšimneme. Nebo už ani nevšímáme? A propó, nechodím do posilovny, schody na Florenci střihám prakticky denně, i když na druhé straně, a nikdy mě nenapadlo, že bych měl být nahoře zadýchaný… 🙂 Jestli to s tím fitkem není tak trochu reklamní trik?

  5. haston napsal:

    ta sedmikráska – to je snad sen..:-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *