V zimě mě žádný svetr bez příměsi vlny nezahřeje,ale pokaždé řeším stejný problém. Jak vydržet v teplém materiálu, který mě odjakživa „žere“ čili kouše.
Mám zvýšenou citlivost na hrubě zpracovanou vlnu a při jakékoli koupi nejdříve testuju přízi na obličeji. Někdy je pletenina tak drsná, že i pouhý omak rukou mi zvedá chloupky na těle, ale jestliže je svetr tzv. vydařený, jsem ochotna pro parádu ledacos vydržet.
Radu jak se zbavit kousacího svetru jsem se dočetla v knize Babiččiny dobré rady Francouze Nicolase Priou. Před vypráním je nutné svetr vložit do igelitového sáčku a nechat 2 – 3 hodiny na mrazničce, ale na jakém principu zbavíme vlny štípacího efektu, už popsáno nebylo.
Vzhledem k tomu, že v naší domácnosti platí, co nevíš, zeptej se Toma, co neví Tom, hledej na Google, jsem mu položila věcnou otázku.
„Nevíš, proč vlna v igelitovém sáčku po zmrazení postrádá svůj kousací efekt?“
„To nevíš? Dej psa do igelitu, zavři do mrazničky a zaručeně kousat nebude!“ odpověděl a očička mu svítila víc než stolní lampička.
„Vtipné, ale nelidské. Aby tě nějaký čokl za to nekousl. Víš kam? Třeba do hýždí!“
A tímto jsme ukončili naši večerní debatu, neboť usnul u stolu.
MSF a krásný večer.
Ano,jedinečným smyslem pro humor mě vždycky dostane.
MSF
Je to takNechci se mezi vás plést a nechci se nikoho zastávat, ale na té Tomově odpovědi není nic, co by se byť jen náznakem dalo považovat za výmysl. Má prostě pravdu. A ještě je srandista. Dost vražedné spojení.