Luxusní opalování můžeme vnímat různě.Někdo dá přednost exotické destinaci zalité sluncem s programem all exklusive někde v Tichomoří, někdo si zvolí zaručenou intenzitu tepla, sucha a slunce v Egyptě nebo na Kanárech, někdo si vystačí se solárkem.
Po letošních zkušenostech říkám, nic z toho pro mě není. Tam, kde mou nechráněnou kůži, pošimrají sluneční paprsky, byť v brzkém podvečeru (mezi 17. až 19. hodinou), získám ošklivou sluneční alergii, na kterou mi nezabírá žádná léková prevence ani mazání; musím počkat, až sama zmizí. Pokaždé mě zaujme novými a novými výskyty.
Mým jediným luxusem opalování může být a je ČAS, strávený v jakémkoli stínu; čím déle, tím lépe.
Od poloviny května bylo v Chorvatsku počasí k zalknutí, k nevydržení a k neudýchání. Teploty se pravidelně překračovaly 35°C ve stínu.
Jediné, co jsem mohla dělat – přijímat tekutiny, od jedenácti mít lehátko stále ve chládku stromů, provozovat v něm ruční aktivity (pletení, čtení, luštění křížovek nebo psaní) a často se ochlazovat v Jadranu, který měl teplotu do první bory jako vlahý čajíček. Obličej jsem neustále ukrývala pod velikým golfovým štítkem nebo kloboukem a oči halily sluneční brýle. Přímé slunce mě mělo možnost dostihnout jen tehdy, když jsem přecházela. Ke konci pobytu jsem poslední tři dny JIŽ mohla pobývat na slunečních lázních o trochu déle a pozdně odpolední slunce na mě nenechalo žádnou rudou krupici.
Ve srovnání s německými bronzově opálenými turisty, kteří jsou v Chorvatsku zapikolováni už od dubna, jsem pořád vypadala jako kus plavené křídy nebo zámecká kněžna, dbající o svou alabastrovou vizáž.
Až v domácím přítmí jsem zjistila, že letošní opálení mohu označit slovem hezké a bez následků. Kůže je sice suchá, ale nebyla spálená, což dokazuje to, že se neloupu. Obličej bych mohla mít snědý více, ale co brzy zbledne, zatřu barevným make-upem.
MSF