Když jsem naposledy Luise věnovala delší pohled zpražila mě, jestli jsem si náhodou nevšimla, že venku je pětadvacet a ona je ustrojena v huňaté pletenině do mrazu. A pokud jí hned nesundám aspoň teplé botičky a čepičku, dozajista zemře.
Měla pravdu, sama bych se v takovém oblečení zadusila. Nezbylo mi než sednout k šicímu stroji a ušít alespoň sukýnku. Živůtek jsem vytvořila z nepoužitého šátku jiné panenky a čelenku spíchla z prýmku, či lemovky, jak se tomu říká. Nakonec jsem zjistila, že i přes své stáří krásně bez opory stojí.
MSF