PRASOBRANÍ

Když začátkem března přišla výzva Vratislava Ebra,abychom podpořili květnovou zabijačku – jedinečnou recesistickou akci, vhodným obrázkem prasete (čuníka, selátka, třeba jen rypáčku, jitrnice, tlačenky, ovaru atd.) v podobě malé karikatury, fotografie, okopírovaného obrázku (třeba i z dětské knížky) nebo v podobě vlastního či opsaného veršíku, týkající se citovaného trpitele, dlouho jsem nepřemýšlela. Nápad se dostavil okamžitě.

Věděla jsem, že nic nenakreslím, nenaveršuju, ale ušít můžu.

Pod heslem není důležité být přítomna, ale být zastoupena, jsem se pustila díla a posléze výtvor spolu s průvodním dopisem odeslala. Výtah z dopisu následuje.

Vyrobila jsem ZÁSTĚRU:

neboť jsem přesvědčena o tom, že u žádného malého či velkého kulinářského díla nesmí chybět.

V zápase se špendlíky se mi ji podařilo opatřit VLASTNÍ KRVÍ, o čemž je na ní písemná zmínka. Pro případ, že byl záznam málo čitelný, uvádím, že se jedná o KREVNÍ SKUPINU 0 RH+.

Našité prase

možná vypadá jako živé, ale při bližším ohledání může z některých úhlů připomínat vpašovaného zajíce. Váhu prasete odhaduji na 140 kilo, ale pašík není k jídlu. Pokud by se našel nějaký nevěřící Tomáš, nabídněte mu raději pravou zabijačkovou pochoutku, protože lidský žaludek netráví textil, ani umělé futro, kterým je tvor vyplněn.
Písmena MMIX neudávají velikost zástěry, ale rok 2009.
Zástěra prošla výstupní kontrolou, byla vyzkoušena na přibližně stejně rozměrném chlapovi jako je Vráťa a proti případu krádeže duševního vlastnictví je opatřena copyrightem

(smíííííííííííích).

Vzhledem k tomu, že výrobek byl předám zadavateli, mohu ji konečně zveřejnit.

MSF, nebudu tajit, že jsem sklidila mnohé díky a obdiv k dokonalému dílu.

P.S. Střih a návod zveřejním posléze.