Nenechte se mýlit.Nebyla jsem na hodině se sexuálním idolem 60. let m. st., ale s mnohem mladší a hezčí Bárou Bernátovou, blonďatou, věčně usměvavou a dobrou náladou hýřící mladou ženou. Kdyby Kateřina, co měla hodinu fitboxu jako chilli papričky, neotěhotněla, kdoví, jestli by se Bára stala cvičitelkou. Na první hodině s ní jsem si připadala jako na zrádném jarním sluníčku. Když si nedáte pozor, může vás ošklivě spálit; místo vysněného broskvového čumáčku máte barvu spařených raků. Díky Bářině sportovně tanečnímu pojetí fitboxu jsem si dnes připadala jako před dvaceti lety v tanečním sále. Kombinace kopů a úderů do totemu i mimo něj spíše připomínaly diskotékové tance, než sport, který nás nakopne. Ale jednu chvíli, kdy se z reproduktorů linulo soustavné bubnování, jsem se dostala do transu. Koženkový totem se rázem ocitl na udusané, sluncem vyhřáté zemi uprostřed africké vesnice při západu slunce, kdy se k oslavě chycených bělošek sejdou domorodí lidojedi, aby podle způsobu sportovního projevu určili nejslabší tanečnici, kterou záhy zabijí, uvaří a s malým nadšením snědí. Sebekriticky přiznám, že rána bych se nedožila, neboť ve svižném rytmu hudby, bezchybně skloubit práci nohou a rukou mi dělá nemalé problémy. Ale jako nejstarší fitboxerka na hodině vím, že není důležité být nejlepší, ale zúčastnit se!
MSF, nejhorší je začátek, než chytnu dech.