Nejlepší fotka poté, co mi bylo odhaleno tajemství péřové kapsy.“Žádný opar ani mlha není, přesto mám fotky jakoby nebylo na krok vidět,” informovala jsem Toma o malém fotografickém zázraku.
“Když fotíš foťákem zrovna vytaženým z teplé kapsy péřové bundy, se nediv. To bych se orosil i já, kdybych ti z ní náhodou vypad. Musíš ho nechat zchladit a pak práskat fota – co krok to blik.”
“Hmmmm, to by mě nenapadlo.”
“Zase jsem chytřejší než ty…,” nezřetelně jsem zaslechla, ale nekomentovala, protože v střeženém i nestřeženém okamžiku mi Tom dokáže, že sice umím špičkovou rybí polévku, ale v přírodních vědách je na tom mnohem lépe.
A proto vám můžu ukázat, jak to dnes v Prachovských skalách a v jejich dohledu vypadalo.
Přes prachovské věže ke zřícenině hradu Trosky:
Veliš a jeho hřbet:¨
Průrvou ke Kumburku:
MSF