Penzijní reforma

Chápu, že se něco v našem státě na poli penzí musí změnit,ale v této otázce jsem více skeptická než Václav Klaus k Lisabonské smlouvě.
Záměr vlády je jasný. Každý si bude muset sám spořit v soukromých fondech, aby v důchodu nezemřel v bídě a o hladu hned v prvních měsících zaslouženého odpočinku. Myslím si, že většina obyvatel pochopí, že nastupující generace nás neuživí, a proto ušetřené korunky za zbytné požitky rádi svěří penzijním fondům (PF). OVŠEM v nich vidím největší riziko. Vybrat si českého správce PF? Ani náhodou. Mnozí z nich mě přesvědčili, že peněz bych se nemusela dočkat vůbec, neboť tunelování a špatné investice do cenných papírů u nás nevymřelo ani na meningokoka, nemoc šílených krav či ptačí chřipku. Ale ani zajištěné fondy nejsou extra výnosové. Před 48 měsíci jsem se nechala zlákat. Složila jsem 60 000 Kč, 1200 Kč jsem zaplatila jako smluvní poplatek a po vypršení lhůty jsem dostala zpět 63 674 Kč, a to jsem mohla hovořit o štěstí, že ukončení vkladu nastalo v počátku peněžní krize. Být to později, tak jsem nezískala žádné navýšení. V takových případech si vždycky vzpomenu na fanatického francouzského bankovního úředníka, který dokázal svůj ústav připravit o miliardu EUR. Škoda, že nejsou burzovní makléři tak vynalézaví směrem k vlastní klientele.

Příspěvek byl publikován v rubrice Skorky a povídky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *