Včera, dnes a zítra

Včera jsem měla

pracovní jednání v Praze v budově 21.století – beton, sklo a železo.
Připadala jsem si tam jako domorodec z Papuy v civilizaci. Kanceláře té firmy se nacházely ve druhém patře, do nichž jsem se propracovala před dvě recepce. Všude čisto, bílo až sterilno. Útulnost interiérům jednacích místností dodávaly pugéty exotických květin, kompozice zelených jablek a citrónů, z nichž jsem nepoznala jestli jsou k jídlu nebo pouze na dekoraci. Měkké růžové světlo vyzařovaly bílé stojaté lampy, které byly umístěny v každém koutě a u každé sedací soupravy. Jestli je rozsvěceli a zhášeli ručně nebo senzoricky jsem se neptala. Pravděpodobně že svítily pořád.

Tom komentoval fotky jednoznačně: „Pracovní vězení s malým dvorkem, vymoženosti 21. století. Za žádný prachy bych svou vesnici za Prahu nevyměnil.“

Dnes
jsem dodělávala to, co jsem za včerejšek nestihla. (Celkovou
časovou ztrátu jsem vyčíslila – na 6 hodin!! 1,5 hodiny jednání, 4,5 hodiny přesuny. Rychleji to nezvládnu, a to jsem nikde neflákala.)
Ve zbytku večera budu s Tomem diskutovat na téma – povinnosti a práva maroda s antibiotiky. To co dneska předváděl, bylo na inzultaci.

Zítra
Celý den budu na semináři POHYB – DECH – HLAS s Mařádkovými, abych lépe poznala a uvědomovala si vlastní tělo.
Mé očekávání jsou velká a těším se, že budu po pěti lekcích (vždy 1x měsíčně) úúúúúúúplně jiný člověk.

MSF, ale svou ohnivou Opici nikomu nedám.