Opět stojím na nohou

Podle data narození jsem velmi soutěživý typ a bojovník, který je schopen vést svůj boj do posledního dechu.Když k tomu přičtu sklony k dokonalosti a preciznosti, mám zaděláno na zažívací potíže pravidelně. A když skóre nevyzní v můj prospěch, snažím se vyvodit závěry, oklepat se a jít dál.

Přesto jsem se v uplynulé době (3-4 měsíce) dostala do kolen, nemohla jsem se zvednout a opět postavit na nohy. Pocit bezmoci, smíření se s porážkou, ztráta motivace a další atributy vyvolaly nepříjemnou žaludeční neurózu. Nic mě nebavilo, na nic jsem se nemohla soustředit, špatně jsem spala a když se náhodou spánek dostavil, měla jsem těžké katastrofické sny.
Když bylo nejhůře, zatroubil vnitřní hlas do útoku: „Vzpomeň, cos napsala na konci úvodu třetí knihy – život je jednotou protikladů, jednou NA vlně jindy POD vlnou. Důležitý je správný nádech a výdrž.“

Jistě vás bude zajímat, co mě dostalo na kolena.
Nevyšla mi třetí knížka, kterou mělo vydat nakladatelství VIP Book s.r.o., jemuž šéfuje pan Vlastimil Karas. První termín byl stanoven na 15. ledna 2008, ale do té doby se pan nakladatel neobtěžoval ani komunikovat a žádat o změnu termínu. Od února jsem tlačila na pilu, místo toho, abych od něj utíkala, co mi dech dovolil. Říkala jsem si, co jsem s nimi začala, to s nimi dotáhnu. Definitivní termín předání publikace byl přislíben na 27.8.2008. I přesto, že jsem měla uzavřenu licenční smlouvu, splnila všechny autorské závazky, nemám NIC – ani knihu, ani originály výtvarných prací, za které jsem zaplatila nemalý peníz ani vypovězenou licenční smlouvu.
Když měl nakladatel předat požadované výtisky zmizel. Nejen, že není k nalezení, ale při pátrání v okruhu jeho spolupracovníků jsem zjistila, že během desíti měsíců změnil třikrát mobilního operátora (šestičíslí si ponechává) a věřitelů má, kam se podívá.

K této skutečnosti se přidala distenze kolenní vazu, dlouho ohlášená kontrola naší profesní činnosti a nakonec kontrola VZP.

Věřte, že jsem se modlila, abych měla pořád POD VLNOU dostatečný nádech nebo se mohla v příhodné chvíli alespoň znovu pořádně nadechnout. Ale jak to v životě chodí. Všechno dozraje, dojte ke stanovenému termínu a člověk musí plavat. Nejlépe je, když zachová styl a moc se nenaloká.

Konečně mě další vlna vynáší pomalu na vzduch a zdá se, že sluníčko mi zase začíná svítit.
– Kontrola VZP dopadla bez ztráty kytičky, či okvětního lístku.
– Za plnění profesních povinností byla naše firma ohodnocena v závěrečné řeči škálou mezi A až B. Prý kdyby měli všichni spisy na takové úrovni, byli by pracovníci dohledu spokojeni. (Nevěřila jsem svým uším a musela jsem si to nechat zopakovat dvakrát.)
– Včera jsem byla hodinu na pilatesu, koleno neprotestovalo a dva předešlé výsledky mě dnes definitivně postavily na nohy, ohybač přestal bolet a žaludek se uklidnil.

Zítra (16.11.) v Památníku národního písemnictví na Strahovně budu aktivně účastna pod vedením Vratislava Ebra a dalších významných hostů vzpomínkového večera na Vladimíra Komárka, malíře z Nedvězí u Semil. Pro případné zájemce – sál Boženy Němcové, začátek v 17 hodin.

1. listopadu začínám chodit na seminář pohyb-dech-hlas do jičínského K-klubu, pod vedením manželů Mařádkových,

8. listopadu jsem slíbila účast na autogramiádě na Novotného lávce, organizované Klubem sběratelů autogramů a

16. listopadu 2008 – jsem přizvána na Maxiautogramiáda v Luxoru s Vratislavem Ebrem.

MSF, berte tento příspěvek jako mé přiznání, že nejsem vždycky dokonalá a že ne všechno se mi podaří.

P.S. I bojový duch bývá poražen, ale záleží na jak dlouhou dobu.