Před odjezdem na dovolenou jsem přátelům rozeslala
sms a mejlíky, pokud nezmrznu, oslavím letošní narozeniny v Chorvatsku a za případné gratulace jsem poděkovala dopředu.
Dávno mě opustily bujaré oslavy svátků a narozenin (a že jich bylo!) Vysvětlení najdete zde. Pokud se má nějaká slavnost uskutečnit, dávám přednost komorním akcím ve dvou. Ale ještě lepší je několik hodin, které si mohu dopřát jen sama pro sebe. Trajektem jsem přesunula na půl dne na pevninu, do malého přímořského městečka Biograd na Moru. Vyřídit neodkladné finanční záležitosti, něco milého si koupit, okusit tamní sladoled a podívat se, jestli najdu něco k zaznamenání.
Dění na převozní lodi opět nezklamalo. Ve výklenku jsem objevila složené dříví,
k čemu ho mohli používat se domýšlím stále.
Vyfotila jsem velín lodi s obsluhou při práci.
Měla jsem štěstí. Na zpáteční plavbě mě námořní pohunek z nejvyššího místa trajektu vyhnal a zakázal slikat (fotit) zázemí.
Na pevnině mě přepadl vnitřní hlas dotazem co by se stalo, kdyby mi ruplo v bedně a na ostrov za Tomem bych se nevrátila. Zůstal by v kempu viset bez peněz, které jsem odvezla ke směně, bez platební karty (nevím, jestli s sebou vozí svou) a bez dokladů (jeho pas zůstal ve společné etuii, kterou jsem měla u sebe.) Než se podrazácký červík mohl rozvinout a dotáhnout ideu hry na trosečníka, utnula jsem jednou pro vždy takové kacířské myšlenky.
V prvním obchodě jsem si koupila námořnickou čepici,
(demoverze pořízena až doma; čapka se dá nosit na několik způsobů)
v níž jsem prochodila marinu Kornati
křížem krážem a provedla průzkum sanitárního zařízení (v perfektním stavu, čisto a uklizeno), aniž by si někdo všimnul, že tam nemám co pohledávat. Když člověk ví, jak se ustrojit, aby nevzbudil podezření, úspěch se dostaví zaručeně.
Bez nadsázky se dá říct, že Biograd je v době turistické sezóny jedním z hlavním bodů, z něhož vyrážejí amatérští a profesionální lodivodi se svými posádkami na moře.
Objevila jsem kapličku zasvěcenou sv. Antonínovi ze 13.století
sochu muže, který mi připomíná bývalého presidenta Antonína Novotného
a bronzovou skulpturu nazvanou Pohled do slunce
Smlsla jsem dvakrát po kopečku zmrzliny a měla akorát dost času přejít k převozní lodi, dostatečně se podivovat nad tím, jakým kartáčkem byl schopen námořník umýt loď
a spořádaně se vrátit za Tomem.
MSF, kytku žlutých růží jsem si koupila doma dodatečně. Píšu správně – koupila a Tom mi za ní poděkoval.
P.S. Našla jsem fotku námořníčka.
(Tom mě zřejmě zahluší!)
ad Vnučko,předám vzkaz námořníčkovi a děkuji za přání.
MSF
Tedy Jarmilko, mít po boku něco tak rozkošného, jako je na téhle poslední fotce, to Ti ani není potřeba k narozeninám nic přát, protože máš vše 🙂 Tak aspoň ještě na dálku dodatečně virtuální pusu 🙂
Hezké, moc hezké!