V příjemném odpoledni jsem se rozhodla prozkoumat parkurové středisko v pražské Tróji. Na malém pískovém prostoru se ladně natřásali čtyři dlouhonozí koně se svými jezdci. Jen jsem se přiblížila k ohradě, přiběhl svalnatý pes nedefinované rasy s neposlušnýma ušima. Snažila jsem se nedat na sobě znát velkou míru nejistoty z neznámého elementu. „Kouše ten pes?“ volala jsem na mladou dívku, o níž jsem se domnívala, že je šťastnou majitelkou. „Když ho nebudete dráždit, tak ne.“ Stačila jsem se ještě zeptat na jméno psa a zůstala jsem s Bibi sama na přilehlém trávníku. „V tlamě držela tenisák, bedlivě mě sledovala a suverénně položila míček před mé nohy.
Červík pochybnosti nabádal k opatrnosti; vezmeš hračku a jsi bez prstu. Dělala jsem, že nic nechápu, a proto se fena chopila další iniciativy. Vzala jemně balónek do zubů, položila ho ještě blíž a čekala. Pod tíhou upřeného pohledu jsem si dodala ke hře odvahu. Kopala jsem do míčku, seč mi pochroumaná noha dovolila a Bibi ho nadšeně přinášela zpět. Zkoušela jsem ji několikrát oblafnout – zprava či zleva? Ale nedala se ošálit, počínala si jako správný fotbalový brankář, hájící svou svatyni. Nakonec jsem oslintaný a obalený tenisák vším možným vzala do ruky a několikrát hodila.
Byla k neutahání i přesto, že v teplém počasí rychle dýchala a sliny jí kapaly z huby. Setkání bylo krátké, leč velmi příjemné. Opět jsem se přesvědčila, že na čistotě rasy vůbec, ale vůbec nezáleží.
MSF