Antonia von Prapratno II

Panenka, která dostala do vínku nový život a svůj příběh.Veselé a šťastné chvíle pod mořskou hladinou jsem nejdříve trávila ve společnosti mořských koníků,

Tomuto ostatní říkali ostatní Veliteli

nabízejících mi rozptýlení a ochranu před zvědavci a nebezpečím. Leč jednoho dne odplavali na podmořské dostihy a já jsem neuposlechla jejich varování: „Nikomu neotevírej, máme zvěsti, že na tebe číhá stará a ošklivá chobotnice, která si myslí, že si z tebe nechá uvařit nápoj krásy a mládí.“ Byli pryč tři dny, když někdo začal tklivě žadonit o pomoc. Jen malou skulinku jsem otevřela, jen jeden úd se dostal dovnitř. V tu ránu se mě zmocnila baba chobotnice, chapadly mě uchopila kolem krku a vytáhla z úkrytu.
Naštěstí rychle pochopila, že elixír z umělé hmoty se vyvařit nedá a milostivě mě pustila ze zajetí, ačkoli šaty mi už nevrátila. Koníků jsem se nedovolala ani nedočkala. Zanedlouho mě mořské proudy dosmýkaly k pobřeží a příboj mě po březnové bouřce vyhodil spolu s dalším svinstvem na malé písčité pláži v místě, kterému Chorvati říkají Prapratno.
Třebaže jsem tam ležela dlouhé týdny, nikdo mě nezvedl, nikdo si mě nevšiml.

Tělíčko z textilu jsem měla plné hlíny a mořské soli, vlásky zcuchané suchými větvičkami a hlavu na několika místech od mazutu. Bylo mi k pláči, ale nic jiného než ležet a pokorně čekat na svou záchranu jsem nemohla.

Pokračování