Jsem z generace, která žádný status práv dítěte neměla.Tělesné tresty v rodinách a ve školách zakázány nebyly. Byla jsem zlobivé dítě, a proto mě neminul doma občasný nářez vařečkou a ve škole jsem byla „obdařena“ taháním za vlásky, záhlavcem a párem po čuni (výraz paní učitelky Pavlíčkové, která se se zlobivci nemazala), aniž by to na mě zanechalo nějaké stopy.
Své dítě jsem výchovně „zadečkovala“ nejvíce do tří let, pak už ne, protože základní pilíře, jak se chovat a poslouchat měl ukotveny. (Nebylo nikoho, kdo by ho nechválil za slušné chování v jiných rodinách, za chování u stolu v restauraci, nebo nakládání s příborem.)
Předesílám, že jsem pacifista, mučení slabých a bezbranných se mi příčí, ale přesto nechápu snahy paní ministrině Stehlíkové o zákazu výchovných tělesných trestů rodině v době, kdy každé dítě zná svoje dětská práva, ale naprosto jim chybí znalost dětských povinností. Jak se chovat k rodičům, k cizím lidem, ve škole, znát a dodržovat elementární zásady slušného jednání, respektu k jiným lidem a dodržování zákonů.
Jestli skutečně projde uvažovaný zákon, nevím, jak se společnost za několik let srovná se zvýšenou dětskou kriminalitou, která nám už teď bují jako bolševník, o němž se ví, že je jedovatý a těžko vymýtitelný.
MSF
Já dala mým dcerám celkem za celou dobu jejich výchovydohromady tak 10 záhlavků I když si uvědomuji, že na hlavu jsem je nikdy netrefila, spíše takových, no kam se strefím, či spíše náznak. A myslím, že to docela stačilo. Jenom jsem včera koukala na Vlastní oči, a nemohla jsem pochopit chování a jednání zúčastněných v případu Barbory Škrlové. Je vůbec možné, že v dnešní době a v tkzv. civilizovaném státě dochází k takovýmto excesům? A jak to že se na to nedá přijít jinak, nežli nějakou náhodou?
Eaven,možná, že byla ta vařečka asi moc velká. Myslím si, že nejvíce to dneska mrzí tvoji mámu.
A měla důvod? Nemusíš odpovídat nahlas, zkus jen pro sebe.
BONALI
Tak se mi vybavilo celé dětství …o mě moje matka přerazila asi 5 velkých vařeček, takových na míchání prášku ve společných pračkách, co fungovaly v prádelnách starých sídlištních bytovek, k vytahování velkých kusů prádla, jo, to ještě nebyly automatky, vše se poctivě máchalo a ždímalo. No, a na to byly ty velké vařečky, takže tou když člověk dostal na zadek, tak si dva dny nesedl. Ale je zase pravda, že na to nevzpomínám moc ráda – pro tělesné tresty moc nejsem.