Práci s mapouponechávám zásadně na Tomovi, protože s určitostí vím, že v otázce zeměpisných poloh nemám pořád zcela jasno, směry vlevo a vpravo těžko rozeznám a ještě hůře určuji; při cestě ze severu na jih používám mapu zásadně vzhůru „nohama“. Dlouhou dobu jsem jim byla označována za geografického intrikána, jehož chování ho dovádělo k šílenství, protože nikdy nevěděl, zdali dojedeme tam, kam jsme chtěli. Podle mé navigace jsme zpravidla přijeli někde, kde jsme nechtěli ani nezamýšleli, ale o to krásnější máme nové zážitky – kouzlo nechtěného.
Tajemství slabých orientačních schopnosti u žen podle amerických psychologů Allana a Barbary Peaseových spočívá v genetickém naprogramování mozku v okamžiku rýhovaní vajíčka druhu Homo sapiens.
V dobách, kdy člověk jako druh byl teprve ve vývinu, úkoly žen byly odlišné od těch dnešních; měly zajišťovat oheň a komunikaci s jinými ženami. Stoprocentním lovcem byl muž, jehož úkolem bylo uhnat zvěř, polapit, zabít a dotáhnout domů.
Zkrátka v mapách se nevyznám a v neznámém terénu se svěřuji do Tomových rukou, aniž bych ověřovala jeho informace o neurčitých vzdálenostech.
MSF