Pokaždé nevěřícně kroutím hlavou,když čtu, jak vrcholoví fotbalisté postoupí operaci kolena a za krátkou dobu běhají po trávníku jako dostihoví psi, dávají góly a jsou opět platnými posilami svých týmů.
Po prodělané operaci vnitřních kolenních vazů jsem byla několik dlouhých týdnů odkázána na berle, Tomovy paže a jeho záda. Láskyplně mě přenášel kam bylo třeba, protože hrozilo nebezpečí dalšího poškození tělesné schránky. Následně jsem byla odkázána na dlouhou rehabilitaci, pak reoperaci a nakonec lázeňskou péči. Ovšem kdybych nebyla houževnatá a zarputilá, tak bych po roce nemohla konstatovat, že opět můžu čůrat jako holka a po třech letech bych nepředvedla bez bolesti koleno v plném rozsahu; to je ve stoje přitáhnu patu k hýždi a v sedě přitlačím celou nohu na podložku. Jen sed mezi kolena se mi nedaří, ne že by mě něco bolelo, ale cvik je značně nepříjemný.
Přestála jsem několik chirurgických zákroků, ale operace křížových vazů byla nejpříšernější. Pravda, na sál jsem jela pečlivě připravená – měla jsem zabandážovanou zdravou nohu, aby náhodou nedošlo k mýlce a já se neprobudila se šrámem na opačné noze. Co se mnou lékaři na sále prováděli si nepamatuju, ale z narkózy jsem se bohužel probudila hned příjezdu na nemocniční pokoj. Naprosto nehrdinsky se přiznám, že jsem hlasitě vyváděla bolestí, neboť uklidňují léky je možno pacientovi aplikovat až za určitou dobu, kdy vydýchá narkotizační sérum. Ať jsem nabádala Toma k malým padesátikorunovým úplatkům personálu za uklidňující injekce, jak chtěla, musela jsem dvě hodiny po operaci přežít bez nich.
Z nemocničního lůžka a od toaletní mísy v posteli jsem byla za dva dny vysvobozena zdravotními berlemi, za jejichž pomocí jsem vyrazila na pochůzky. Dovolili mi se dobelhat na toaletu, ale nevím jak by se sestřičky tvářily, kdyby viděly mou urputnou snahu dostat se s chromou dolní končetinou do vany. Koupel jsem zvládla sama a bez úrazu, neboť čistý pacient, téměř zdravý pacient podle zásady – čistota půl zdraví.
MSF