Jezdíme do Chorvatskapravidelně na začátku září, abychom si užili již poklidnou atmosféru začínajícího babího léta, skoro důchodcovského ticha a pohody přímořského kempu na ostrově Krk. Samozřejmě, ne vždy se počasí vydaří tak, abychom byli umořeni vedrem a sluníčkem za tři dny a do konce pobytu blahořečili počasí a moři na Jadranu.
Šílené zprávy o pádu budov Světového obchodního centra v New Yorku umocňovalo na chorvatském pobřeží počasí, o němž bychom doma tvrdili, že psa bychom nevyhnali. Co dělat v pustině, když neustále chčije a chčije, vítr duje všemi skutečnými a neskutečnými směry, na místní poměry docela vysoké vlny bičují pobřeží a sluníčko je více než skoupé na slovo.
V takový den jsem na radu vnitřního hlasu rezolutně odmítla Tomův nápad, realizovat výlet na ostrov Cres, dostupný pro lidi a automobilisty pouze přímořskou převozní lodí, protože příběh pasažérů z trajektu ESTONIA jsem měla více než v živé paměti.
Náhradní dopolední program jsme posléze vyřešili snadno. Vítr se před polednem téměř utišil, slunce pouštělo paprsky přes roztrhané mraky a vše nasvědčovalo tomu, že by mohlo být konečně hezky.
MSF