Ale v čem jsme si skoro všichni rovni,kde se s námi matka Příroda moc nemazala, jsou palce a prstíčky na nohou. Kostiček malých a menších mnoho, masíčka na nich málo, pokud se zlomí jen jediný článeček, noženka bolí a nic moc se s tím nedá dělat, do doby, kdy si tělo pomůže samo a kůstka sroste.
Z literatury vím, že matka Příroda vykonala záslužné dílo hodnou obdivu, jestliže vymyslela poměrně složitou stavbu nohy – Achillovou šlachou počínaje, přes silné kolenní klouby až ke svalnatým hýždím. Chodidlo důmyslně seskládala z mnoha velikostně rozdílných dílů, abychom nepadali na nos a na ústa, ale udrželi se v rovnováze, mohli chodit, skákat, tančit, běhat, dovádět a provádět ještě další alotria.
Onehda mi pravila, prý když dumala nad stavbou dolních končetin byla už k smrti vyčerpaná, uondaná a duševně schvácená, a proto poručila pomocníčkům: „Dost již bylo práce a přemýšlení o stavbě chodidel. Už nic vylepšovat nebudeme. Stejně je lidi budou cpát do ponožek a strkat do nevhodných bot, kde se budou křivit, mordovat a všelijak deformovat. Dívky, slečny a dámy, v zájmu vysokého sexappealu budou své mužské protějšky udivovat v obuvi, která je bude dovádět k trvalému šílenství sexuální touhy, ale ženským nohám to ke zdraví nepomůže. Co jsem já vyrobila, lidi stejně zkazí, ale výrobci obuvi budou už ve třetím tisíciletí používat chytré počítače, plánující boty na míru pro každou činnost nebo tělesnou abnormalitu. Po většině roku budou ukryta ve schránkách různé obuvi a nebudou vidět jejich neestetické tvary. Ruce, prosím, ty jsou na očích, na nich jsem si dala obzvlášť záležet, ale dejte už pokoj s chodidly.“
MSF